Co vím, tak Artificer se dlouhodobě překládá jako Tvůrce (snad už někdy od 2E). Ale who cares. Se složeninami s tebou souhlasím - raději to slovo rozdělit, než vytvořit nechutnou zkomoleninu. U toho artificera ale nemá smysl ho nepřekládat - tvůrce není složenina, je to krátké a vystihuje to to povolání.
Překládání názvů má dvě důležitá hlediska:
- Délka názvů vs. složininy: U složenin je problém, že často znějí divně, občas ještě cizeji než originál. Na druhou stranu, dlouhé názvy (když se to slovo rozdělí) může zase působit problém, když děláš překlad do původní grafiky, tak se ti ten dlouhý název nemusí vejít do polí (hlavně u tabulek se schopnostmi) a zas to působí problém. Vše má své pro a proti. Příklad dobré složeniny: Vojvoda, Příklad špatné složeniny: Mečomág, Příklad dobrého zachování originálu: Tiefling.
- Samotný překlad: Je otázka, co všechno překládat a co ne. Hodně běžela diskuze například u Hit pointů a Armor Class (vs. životy a Třída zbroje). Spousta hráčů, co dnes hrají D&D, jsou zvyklí hrát podle angl. pravidel a přejímají spoustu slov, aby se domluvili. Když řeknu například čaroděj, je to wizard, sorcerer, nebo swordmage? U životů je zřejmé, že to jsou hit points, ale co je to za zkratky TZ ao TO (angl. AC a DC)? Při překladech vzniká hodně slov a zkratek, kterým hráč, hrající pouze podle angl. pravidel, nemusí rozumět. A pak to může dopadnout tak, že si hráč hrající podle překladu a hráč hrající podle originálu nemusí rozumět. Některá anglická slova už skoro zlidověla, například wizard, DC nebo save (aneb oblíbená věta: "Musíš se sejvnout proti..."). Takže opět - co všechno překládat?
Jsem toho názoru, že kdo dokáže hrát podle angl. pravidel, ten už podle nich hraje a nečeká několik let na překlad (navíc nikdy se nepřeloží všechny příručky). Takže si přiznejme, že si překlady stahují a hrají podle nich jen ti, kteří podle těch orig. nedokážou hrát. A těm je pojem kouzelník bližší než wizard, "sejvnutí" jim nic neříká, stejně jako neví, co je to DC. Nemluví anglickým žargonem a jediný žargon, který zpravidla znají, je žargon DrD (např. "hod procentovkou"). Často ani nedokážou původní názvy správně vyslovit a skloňovat - arfiticer nepřečtou "ɑːˈtɪfɪsə", ale prostě česky "artificer". A nic jim to neříká. Tvůrce naopak ano.
Jsem zastánce toho, že ideálka je najít český ekvivalent, který co nejlépe vystihuje anglický originál (např. figher vs. bojovník). Pokud to nejde, pak je na zvážení, jestli spíš vymyslet novotvar (složeninu), přeložit to jako více slov, nebo zachovat originální název. Vše má své pro a proti a neexistuje dokonalý recept.