Colombo píše:
To je zas nějaká elitistická kravina?
Jak mi vysvětlil jeden z nejlepších výrobců luků v Česku, říkat věcem vyráběným dětmi "luk" je tejné jako říkat šlapacímu autu "auto", se všemi následky z toho plynoucími.
Takže když řekneš "v autě jsem se něco najezdil, i v terénu, několikrát jsem se s ním i převrátil", každý znalý jedinec si pod tím představí, že jsi jezdil s nějakým offroadem, myšleno autem s motorem. Když pak pak dodal "Jo, a bylo to šlapací auto", a řekl to před lidmi, kteří v offroadu někdy seděli nebo se někdy převrátili v autě, tak budeš terčem posměchu, nebo za trolla.
S luky je to obdobné. Takže stejně jako se rozlišuje auto a šlapací auto jsou lidé vyrábějící a střílející s luky rádi, když se rozlišuje luk, dětský luk a kus ohnutého dřeva s provázkem. Čistě pro jednodušší komunikaci a pochopení, bez nějakého elitářství.
LokiB píše:
dokonce jsem zkoušel před lety i sportovní lukostřelbu, kde mě instruktorka opravovala, jak blbě stojím a tak. ovšem o lučištníkově paradoxu mi ani tam neřekla nic.
jak je vidět, znalost tohoto paradoxu se "zkoušením střílení z luku" až tak moc nesouvisí
A ani ti nevysvětlovala, jak máš vlastně zamířit na terč, aby ses do něj trefil? Nebo jsi měl luk, který měl vybrání pro šíp?
Třetí věc, kterou mi řekl, člověk (historický šermíř), který mi dal luk do ruky byla "šíp letí ne tam, kam zdánlivě míří, ale do spojnice tětivy a lučiště." Jinak bych se asi vůbec nemohl trefit.