Řecký oheň byl (pokud si pamatuji dobře) tajemstvím nejen v pozdější době, ale již za Byzance, kde jím vládla pouze úzká skupinka zasvěcených. Zda bylo známo císařům je nejisté (někteří byli negramotní) ale ti vzdělanější jej znát mohli. Nebylo nikde zapsáno, takže se po vymření skupiny zasvěcených prostě ztratilo v toku času.
Řecký oheň byl používán pouze v časech největšího ohrožení impéria. Patrně nebylo vůbec jednoduché zajistit jeho výrobu, distribuci a prostředky k užití v dostatečném množství, jednak patrně posádky lodí nechtěly takovou věc mít na palubě, pokud nebyla situce úplně zoufalá.
Rozsáhlé použití řeckého (a tekutého) ohně si mohla dovolit jen dobře fungující administrativa, což za Leona bylo.
4. křížová výprava zastihla Byzanc v jednom z četných cyklů úpadku. Na trůně seděl uzurpátor, který tajemství řeckého ohně těžko mohl znát a tudíž jej nemohl ani použít. Navíc zuřila občanská válka a svržená dynastie se snažila vrátit zpátky na trůn (pokud vůbec ještě někdo mohl tajemství znát, byli to oni, ale kloním se k názoru, že již tehdy bylo ztraceno). Křižáci navíc v první fázi konfliktu (Konstantinopol byla jimi dobyta 2x) působili jako žoldnéři na straně svržené dynastie (docela čtivě to popisuje kniha Radovana Šimáčka "Kříž proti kříži", která (byť dosti volně) čerpá ze zápisků Villehardouinových). Po vítězství dalšího uzurpátora již křižáci necítili žádné závazky k nikomu a zmocnili se města pro sebe,a le tehdy již dosáhl chaos v organizaci na straně Byzance takového stupně, že ani kdyby řecký oheň měla, patrně by jej nedokázala účinně použít.
O používání řeckého ohně kýmkoli mimo Byzanc (dokonce křižáky?) jsem nikdy neslyšel ani nečetl.
(to ebonhand: rytíři bránící maltu byli johanité, též zvaní maltézští rytíři - protože sídlil na maltě poté, co byli vyhnáni z rhodu. bylo to dosti dlouho po křížových výpravách)