Pakliže to shrnu, docházím k několika závěrům. Pokud hráči preferují vnoření se do postavy a odmítají metagame, důsledkem je, že nemohou mít přímou odpovědnost za příběh. Ta buď leží na vypravěči (čímž hra obvykla obsahuje větší či menší prvky RR) a nebo na všech a nikom zároveň, přičemž hra přestává produkovat esteticky kvalitní a silný příběh
...
Pokud hráči chtějí tvořit kvalitní příběh, pravděpodobně to nepůjde přes simulacionistický přítup ke hře. Což je asi i pochopitelné, protože jeho preference ve skutečnosti stojí jinde. Pokud hráči chtějí aktivně tvořit a ovlivňovat příběh, budou podle mě muset přistoupit na určité změny (a sice změna postoje, zapojení metagamu, apod...), čímž se vzdálí od klasického přístupu. Podle mě v klasickém přístupu není možné, aby hráči měli regulerně odpovědnost za příběh
Hromada teoretiků (včetně Qualdezara, viz Metagame.bloguje) tvrdí, že nelze tyto tři prvky skloubit, že lze mít pořádně vždy jen dva z nich.
Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.