Campaign Setting, ano či ne?
Merlin nakousl v diskuzi o Raistlinovi Majere myšlenku využívání předpřipravených, většinou, komerčně prodávaných světů.
Merlin napsal: Nvím, jestli to sem patří, ale je to podobné téma a zajímal by mě váš postoj ( teda je možný, že už to někde bylo).
Co si myslíte o používání Campain settingů? Najednu stranu je to velké ulehčení pro DM, protože zde najde spoustu informací, které by jinak musel pracně/či méně pracně vytvářet. Na druhou stranu je opět CS svazující. Je to danajský dar. Většinou mám období, kdy používám CS docela rád, hodí se především pro nižší úrovně, avšak s postupem času a vývojem postav se do mých her dostává více a více politiky a jiných zásadních věcí a ty jen těžko aplikuji na daný svět. Tedy ne že by to nešlo, pochopitelně. V každém settingu stojí, že se DM nemá nechat příliš ovlivnovat a CS slouží jen jako návod a názorná ukázka a má popustit uzdu fantazii...ale jde tzo opravdu? Jde rozpoutat válku mezi Cormyrem a Sembií bez toho, aby to mělo dalekosáhlé následky na běh celého světa? Lze nachat vyvraždit všechny thayské rudé mágy? Jistě...když chcete jde to, ale.... Nevím proč a jestli je to jen u mě, ale mám podvědomý strach, obavu, nebo lítost dělat jakékoliv větší zásahy do "provázaného" světa. At již se jednalo o Asterion, FR, Kalamar či GH. Dokonce mám někdy obavu nechat dotyčný svět plynout....přece jenom vývoj let doytčného světa jel podle nějakého vzorce či příběhu a když nechám uplynout pár let, "musím" tento příběh či vzorec jakž takž dodržovat...
Je tedy CS výhrou nebo nikoliv? Jak se k tomu stavíte vy? Necháváte se svazovat, nebo boříte CS jako domeček z karet? Rád si poslechnu jiný názor.
PS: pokud je pro to jinde jiná diskuze, pak prosím aby to někdo přesunul ať tu nesviním...
Jak jste si asi všimli jsem zastáncem Dragonlance. Ovšem nejsou mi cizí ani jiné světy. Pokusím se nějak merlinův příspěvek rozebrat z hlediska uživatele settingů.
Najednu stranu je to velké ulehčení pro DM
Má samozřejmě pravdu s tím že předpřipravený herní svět je obrovské ulehčení práce Vypravěčů ve smyslu nutnosti vlastní tvorby, lenosti, ale i kreativity. V zásadě ale nesouhlasím s prvky které aplikuje později.
postupem času a vývojem postav se do mých her dostává více a více politiky a jiných zásadních věcí a ty jen těžko aplikuji na daný svět.Tady zásadně nesouhlasím. Proč by to nešlo? Stejně jako pravidla jsou pro mě rámcem, tak stejně je tomu tak i v případě samotných světů. Když si vypravěč tvoří vlastní svět, musí přeci také mít předpřipravenou linii (minimálně alespoň v hlavě) zasazenou do prostředí. Svět se vyvíjel, existují v něm politické svazky a tudíž válka vyvolaná hráči bude mít vliv na region, stejně jako válka mezi Cormyrem a Sembií. Bohužel uvádět příklad na FR je dost těžké, protože tam už za Dalelands by to bylo všem jedno ;) Pro DM to znamená v případě takovéhoto vývoje promyslet zcela stejné věci, jako v případě vlastního prostředí.
Problém nastává v okamžiku kdy hrajete v „historickém“ období s hráči který mají CS nastudované – odchylky od tématu jdou udělat dost těžko (Třeba nechat před narozením Drizzta zničit Menzoberranzan), protože hráči vědí že to tak nabylo. V tom případě se musí najít šeré místo na mapě – neprobádané a hlavně nenačtené, kde se dá dělat de facto cokoliv. A které potom mohou mít vliv na daný svět v okamžiku kdy se z problému lokálního stává problém hromadný.
V CS jsem vedl dvě předpřipravené kampaně – kdysi dávno jsem začínal s DL které jsem hrál asi 3 roky, ale to byly prapočátky.
Nyní hraju ve Forgotten Realms elfí kampaň která vedla k obnovení mythalu kolem Myth Drannoru a vlastně obnovení myth Drannoru a časem až k obnovení Elfího dvora. Ve hře jsem využil celou řadu klasických NPC, které nějakým způsobem s postavami spolupracovali – ať už je to Elminster, Srinshee, cpt. Fflar Hvězdonoš Melruth, Josidiah Starym, Aulimpterem a dalšími. Hráči s tím neměli problém, naopak byli rádi, když jsem tam tyto postavy přivedl a využil. Dalo jim to určitý hlubší zážitek s daným světem, protože bez nich by to byl jen: „další hra v DND, prej ve Forgottnech“. Světy totiž tvoří převážně lidé, kteří ho obývají a právě interakce s jeho obyvateli nám dává určitý pocit opravdického zapojení.
Věc další – hry spojené přímo se settingem. Příkladem z D20 budiž například Engel, A Game of Thrones RPG, nebo třeba Slayers D20 (podle známého anime). Hrajete někdo v takovýchto „světohrách“?