Ve zkratce: Rozhodli jsme se, že se nakonec vydáme do Kalamanu, rušné to dopravní tepny severu. Rytíř i skeptický pěvec projevili přání vypravit se na sebevražednou misi do Nordamaaru, a protože nikdo nechtěl putovat nejistou pevninou, ujal se nápad doplout do Nordamaaru lodí.
Před Kalamanem jsme narazili na oddíl Rudého křídla, ale protože jej vedl nějaký důstojník-holorádek, snadno jsme jej ošálili tvrzením, že jsme drancparta žoldnéřů, ktará putuje do města, aby vstoupila do udatných služeb Dračího vojska.
Ve městě jsme zjistili, že do Nordamaaru se skutečně jedna loď najde, konkrétně plavidlo jménem Perechon. Jelikož odplouvá až na zítřejší den, každý jsme se rozhodli zabavit v civilizaci po svém.
Neposedná Lily přišla k roztomilému poníkovi, kterého nějaký necita nechal napospas osudu, když jej opustil přivázaného v rušné ulici. Ledva nasedla na poníka, někdo z davu vykřikl "zloděj" a tak, to se ví, Lily nečekala až zloděj oloupí i ji a na poníku odcválala do hostince, kde se družina ubytovala.
Veverka, prostá děva odkojená lesem, padla za oběť nástrahám rušných městských ulic, když jí byl jakýmsi lapkou odcizen váček s penězi. Veverka ovšem o takových městských zvycích neměla ponětí a tak ztrátu peněz pocítila až tehdy, když vydatně pojedla a popila v jedné z hospod. Když došlo na placení, musela chtě nechtě souhlasit, že prokonzumovanou útratu uhradí prací a tak až do večera v daném lokálu umývala nádobí.
Akar raději ochutnával místní nabídku lihovin a roztodivných moků. Nevhodně utrouseným slůvkem vyvolal potyčku s místním štamgastem. Slovo dalo slovo a rána dala ránu. Když tedy promluvily kovářovy mohutné paže, spor byl vyřešen a Akar získal ihned obdivovatelky z řad něžnějšího pohlaví. Bohužel, ke své smůle to přehnal s popíjením, takže nemohl nově nabytou přízeň zužitkovat.
Bogdan, ledva vstoupil do města, zavětřil příležitost, jak rozhojnit úspory družiny. Veverka s Gilmarem se složili, aby měl bard počáteční kapitál na jakékoliv aktivity to vlastně zamýšlí. Bogdan si to zamířil do místní herny a Fortuna ten den stála při něm. Vyhrál, co se dalo a zpátky se vracel s pytlem peněz (2000 ocelových) a zánovní kozáckou šavlí, kterou vyhrál jako bonus.
Gilmar se rozhodl, že by mohl navštívit svého mentora a vyzvědět, jak se vede rodině. Ta si s nástupem nových poměrů velice pomohla, neboť se stala hlavním zásobovatelem Dračího vojska ve městě. S mistrem se Gilmar nakonec nesetkal, neboť starého kouzelníka vystřídal nový mág, který se zabydlel v jeho rezidenci. Nejpodstatnějí změnou byla barva jeho pláště: nový majitel nosil černý. Když zjistil, že Gilmar je učedníkem bývalého čaroděje, začal mladíka vábit do svých služeb, samozřejmě pod podmínkou příslušného pláště. Gilmar se ovšem prozatím spokojil s tím, že od mága za výhodnou cenu koupil magický prsten. Službu Nuitárovi si tak prý ještě rozmyslí.
A na zítří se všichni dopoledne sešli v přístavišti, aby se nalodili na Perechon, jenž se právě chystal zvednout své kotvy.