Ok, když se tedy ptáš takhle přímo:
Jerson píše:
...Co ale nevytvářím je nějaký děj, který by se spustil ať už s příchodem postav, nebo nezávisle na nich, a nějak dopadl, pokud postavy nezasáhnou. Právě naopak - v daném místě (tedy v Colorado Springs) je momentálně ustálená situace, která nějak funguje. A agenti, kteří přijedou a budou získávat informace můžou svým přístupem velmi ovlivnit, zda taková situace vydrží, nebo naopak zda tu rovnováho nenaruší a věci se nezačnou hýbat nějakým směrem.
V takové hře vidím jenom dvě možnosti, co dělat:
a) hrát někoho jako je
Thomas Shelby (jedno jestli skutečného gangstera nebo třeba vládního agenta s podobnými metodami), pokusit se zlikvidovat celý ten status quo, a v procesu boření se zaplétat do zajímavých vztahů a konfliktů
b) hrát decentního týpka, co tam přijel na čumendu z Omegy a ukousat se nudou ve hře, kde se nic neděje
Problém je v tom, že ty tu silnou motivaci to tam celé rozbít po hráčích chtít nebudeš, většina postav skončí u b) a následně si budeš stěžovat, jak jsou hráči neaktivní, dračákysti, naučení k RR a kdoví kolik dalších zástupných důvodů za to, že jsi tu hru vlastně dramaticky neuřídil. A byť bych si toho Shelbyho nebo někoho podobného v takovém prostředí zahrál hrozně rád, asi si tuhle příležitost nechám ujít, protože s tím, co tady prezentuješ za názory jsem si naprosto jistý, že je úplně jedno, že ti nahraju tím, že to městečko celé obrátím naruby, protože tobě se stejně nebudou chtít hrát ty reakce jednotlivých NPC nebo frakcí a budeš se to zase směřovat k novému statu quo. Zatímco já se jako hráč samozřejmě snažím strhnout lavinu, a dosurfovat na vlně konfliktů a problémů až do nějakého závěrečného finiše, kde už prostě někdo musí vyhrát a jiný prohrát.
(tolik zároveň k odpovědi, proč už moc nechci hrát Omegu, kterou jsem ti dlužil už pěkných pár postů této diskuze)
Jerson píše:
...nedělám žádnou přípravu scénáře, tedy které NPC provede jakou akci, v jakém pořadí nebo v závislosti na jiné akci. Mám tam čtyři hlavní postavy a jejich skupiny, které mají nějaké vazby mezi sebou, a jakákoliv příprava by znamenala promyslet hromadu možností, z nichž nastane nanejvýš jedna. Pro mě je to zcela zbytečná práce.
Ono to taky je naprosto zbytečná práce. Problém je v tom, že pokud vidíš jako jedinou alternativu k tomuto hrát úplně statickou hru bez jakéhokoli konfliktu, tak ses v přípravě hry zasekl tak v době před třiceti lety. Doporučoval bych si otevřít si například ten Apocalypse World, který se ti tak líbil, v Moresmástrovské sekci, sám k přípravě sice přistupuju trošku jinak, ale tím co je tam napsáno je solidní návod jak udělat dramatickou hru a rozhodně tím nic nepokazíš.
Jerson píše:
Co tedy podle vás dělám špatně, a hlavně co bych měl dělat jinak, aby to bylo dobře? A To jak v případě hraní postavy, tak v případě vedení hry.
Jako GM viz výše. Jako hráč se v první řadě zbavit svého přesvědčení, že ti všichni ve hře sviní a že potřebuješ pravidla, která tě budou chránit před egoistickými GMy, spoluhráči munchkiny a umožní ti vnutit jim svoji vůli a představu o hře. Chápu, že před deseti lety bylo takhle uvažovat a psát storygames, co to měly řešit hrozně cool a taky chápu, že situace v Česku je vždycky o těch (nejméně) deset let opožděná, ale to fakt není důvod se upínat k již prošlapaným slepým uličkám.