Nepřiměřené zveličování nebezpečnosti vlka se nazývá tzv. "komplex Červené karkulky". Jedná se spíše o strach z neznámého zvířete, podporovaný různými báchorkami, pohádkami a pověrčivostí. Případy skutečného napadení člověka vlkem můžeme od středověku počítat na prstech jedné ruky, a i tyto případy se staly v dobách obzvláště kruté zimy. V "osvíceném" 18. století se ještě upalovaly čarodějnice a lidé s psychickou poruchou byli vězněni a popravováni.
Pověru o nebezpečnosti vlka můžeme zařadit na stejný roveň jako ty čarodějnice. Narozdíl od nich však přežila až do moderní doby - např. prvorepublikový tisk psal o "sežrání dítěte vlkem", ačkoliv ve skutečnosti šlo o napadení vzteklým psem.
Kromě kultur s komplexem Červené karkulky můžeme na světě nalézt i kultury, které k vlku mají kladný vztah. Jako jeden příklad za všechny bych uvedl pověst o Romulovi a Removi.
Když se na otázku vlka (a vůbec divokých zvířat) podíváme z ekologického hlediska, dojdeme nutně k závěru, že ŽÁDNÉ ZVÍŘE NENÍ ZLÉ. A podobně ani nemůžeme žádné zvíře označit za "škůdce". Vlci jsou součástí ekosystému, tím, že loví slabší a nemocné kusy některých zvířat umožňují udržovat kvalitu jejich populace, zároveň brání jejich přemnožení. Přítomnost vlka (medvěda, rysa, ...) je v přírodě prospěšná.
K prstenům: existují i jiné magické prsteny než jsou Prsteny Moci. Sám Gandalf to komentuje slovy "na tomto světě je mnoho magických prstenů", tuším někde v Hobitovi nebo PP. Nepochybuji o tom, že než se Sauron pustil do svého majstrštyku, určitě soukromě vyrobil nějaké slabší kouzelné prsteny a předměty, aby se v řemesle zdokonalil. I když v knihách to, tuším, není nikde explicitně řečeno.