Přemýšlel jsem o postoji k Ilusionismu ve srovnání s postoji k ilusionistům, nebo k iluzím obecně.
Lidé v roli diváků chtějí na sebe nechat používat iluze zcela běžně. Každý fantasy nebo sci-fi film či hra pracuje s iluzí, že nějaké nereálné věci jsou jakoby skutečné (v daném filmovém co herním světě). Při vystoupení kouzelníka víme, že používá triky, aby nás oklamal, a tím se bavíme.
Zásadní je to, že u fantasy filmu divákům (většinou) nikdo netvrdí, že to co se děje na plátně je skutečné. Kouzelník - eskamotér taky neříká, že to co provádí je skutečné.
Nicméně pak jsou filmaři a "kouzelníci", kteří používají triky, ale tvrdí, že je nepoužívají. Pak máme "skutečné záběry yettiho" (nebo v dnešní době "skutečné záběry tripoda / Siren heada"), případně "šaolinský mnich běhající po hladině".
Někdo tomu věří, protože tomu chce věřit, část lidí neví, co si má myslet a při odhalení skutečnosti se cítí povedeni tím, že to čemu věřili nebylo "opravdové".
RPG dodává možnostem iluzí nový rozměr, protože už není třeba je jen pasivně sledovat, ale je možné - a pro většinu žádoucí - se těch iluzí aktivně účastnit.
(Někteří) hráči prostě chtějí věřit tomu, že činy jejich fiktivních postav ve fiktivním světě mají nějaký skutečný dopad. Dokud nemají jak zjistit, zda tomu tak skutečně je, tak iluze toho dojmu trvá a hráči mají pocit, že se na ní podílí. Ale když zjistí, že ve společné iluzi existovala ještě další iluze, GMmova, na které se hráči nepodílí, tak jsou zklamáni.
Je celkem jedno, jakými způsoby je GM z toho vytváření společné iluze vyloučí, zda fixluje kostky, přidává či ubírá nepřátele, mění pachatele zločinu - každému může vadit něco jiného. Někteří hráči jsou v tomto směru hodně tolerantní a spíše v pozici diváků, jiní hráči chtějí, aby fiktivní svět byl "skutečný" natolik, že jeho iluzi budou spoluvytvářet, nikoliv jí podléhat, a mezi těmito body jsou všichni ostatní.