York píše:
Co je vhodný nebo nevhodný je subjetivní.
Jako... není. Ale tohle není místo na to to řešit. (A asi je i docela marné to řešit). Už tak se dostáváme docela k offtopiku.
Jinak ano, často to je určitě o kultuře, stejně jako tropy věčně utrápeného Gamemastera, nebo tradiční představa v některých kruzích o tom, že Gamemaster rozhoduje o tom, kdo hraje a kdo ne. V určitých, zejména DnD kruzích, je ta hráčská kultura hodně specifická. I tady už jsem ale narazil na lidi, kteří měli tendence ve svých hrách "trestat" hráče různými způsoby.
Abych se ale vrátil k tématu...
Lethrendisi, já samozřejmě nepochybuju že to je o míře. Proto jsem i zdůraznil, že v tom nevidím žádnou tvoji chybu. Popravdě jsi mi ale připomněl kamaráda, co mi jednou řekl, že on chápe třeba i částečné neúspěchy ve hrách jako negativní. Tj. že vlastně ten symbolický "písek" vnímá jako selhání. Taky takový trochu specifický pohled, do kterého se ne zcela dokážu sám vžít (ostatně, kdybychom ve hrách jen všechno zvládali a všechno šlo podle plánu, tak to bude docela pruda).
Jinak musím říct, že jsem nad tím den dumal a opravdu mě nenapadla žádná technika, kterou bych označil jako pozitivní a s kterou bych se po hře nemohl hráčům svěřit, protože by pak třeba nefungovala. Pouze čistě hypoteticky mě napadá, že by třeba v některých hodně tématicky specifických hrách, například horor, mohlo být nežádoucí se s některými mechanickými věcmi svěřovat mezi sezeními, dokud neskončí "kampaň". Někoho v mezičase něco napadlo?
EDIT: Šaman: Jdeme trochu mimo téma (i když to už tu asi stejně teď aktuálně trochu odumírá)...tak jen tak stručně:
Lepší by bylo asi říct, že to sice chápu, ale nedokážu se do toho vžít. Stejně jako třeba "chápu" lidi, co kvůli zisku lžou svým kamarádům, ale přitom je mi takové chování osobně proti srsti. A stejně asi i chápu, proč lidi "sviní" ostatním hráčům. Prostě jsou tací, kteří si na tom honí ego, bohužel. (Ostatně v PC hrách najdeš takových lidí tuny - Určitě najdeš plno lidí třeba ve Wowku, kteří jen prasí ale přitom si myslí, že to vlastně je dobře, protože to sedí do hry). Nebo kteří vidí svou roli GM jako roli soupeře a maj pocit, že hráči mají trpět, že to má být těžké. Já bych se fakt nezkoušel pochopit, proč to či ono ty hráče uspokojuje. Obdobně co se hráčů, co si něco tajně připraví, týče. Zrovna třeba v DnD je podle mě úplně častý trope takové té "zrádcovské postavy", co se najednou odkope a ukáže se, že to byl celou dobu vlastně zloduch, muhahaha superior. Jsou prostě hráči, kteří hrají hlavně kvůli sobě, bohužel. Naštěstí jich, snad, zdaleka není většina.