efram píše:
nejlépe mi přijde vysvětlení INT a MOD právě při hledání něčeho skrytého. Zatímco přes moudrost se na to jde z pohledu - všiml jsi si, třeba i pasivně, tak u INT se na to jde směrem, že by mohl odhalit nějaké mechanismy, část mechanismu pasti nebo tajných dveří atd. Pořád ti to dává možnost GM zvolit co je vhodnější z povahy hledaného objektu. Nepřijde mi to úplně špatná myšlenka.
Taky mi to přijde celkem logické, že někde se při využije Int, jinde Wis. Kde a co z toho asi bude záležet i na konkrétním GMovi a jeho osobním stylu, ale to je v pořádku, 5e pravidla prostě jsou psaná s tím, že mají fungovat jako sada nástrojů pro GMa, který rozhoduje jak přesně se použijí a na co se bude házet. Tak trochu princip Rulings not Rules, jak se tomu začalo říkat v oldschool komunitě.
Šaman píše:
Spíš, když o tom přemýšlím, tak se málokdy stává, že nějakou standardní situaci napadne hráče řešit hodem na INT. Takže ta přichází na řadu hlavně v příběhotvorných věcech a při hlubším pochopení pozadí, což je věc, která se má stát (pro lepší zážitek všech).
Já razím přístup, že nízké staty by neměly hráče nějak zásadně omezovat v tom, co chce dělat, a že GM by nikdy neměl říkat věci jako "to ti nedošlo, na to máš příliš nízkou Inteligenci" nebo dokonce "hoď si, jestli jsi lano, se kterým slaňuješ, přivázal". Možná to dává smysl, ale je to opruz a spíš to hráče od low Int postav odrazuje. Takže nízkou Inteligenci hráčům vysvětluju jako nízkou schopnost učit se věci nazpaměť (což vysvětluje, proč D&D Kouzelník využívající vancian magii potřebuje co největší Inteligenci, zatímco Čaroděj tam ty stejná kouzla dokáže pálit spíš pomocí vlastního ega), nevelké "formální" znalosti, pravděpodobně že postava neumí číst a psát. V systémech, které nemají obdobu Vnímání i pro hody na to, si něčeho všimnout. To je obvykle úplně dostatečná reprezentace, brát hráči kontrolu nad postavou není nutné. Za vzor dávám třeba Draxe z filmových Guardians - to že nechápe vtipy a usíná, když Stark začne vysvětlovat plán, je takový hezký roleplay quirk, který to imo vystihuje mnohem lépe, než kdyby se choval jako klasicky hraný drdčkový kroll.
To samé mimochodem Charisma - vzorové postavy s nízkou Charismou jsou pro mě Stanis Baratheon nebo pan Darcy. Stanis může říct cokoli, ale pokud chce, aby za ním lidi šli, musí to být buď v jejich zájmu nebo je k tomu musí donutit, přestože má převážně docela rozumné návrhy. Když dojde do tuhého, má jednoho (nepříliš významného) následovníka, který je mu skutečně věrný. Oproti němu Robert je prožer, co se vlastně jenom kurví, mlátí svoji ženu a vede království do sraček, ale všude kam přijde je středem pozornosti, lidi ho milují, má kámoše Starka, Renly ho má za vzor... to skoro připomíná OD&D pravidla pro následovníky a tabulky počáteční reakce, modifikované pomocí Cha. Podobně Darcy se svojí zápornou Cha se taky propracuje postupně u Elizabeth propracuje na podobné mety jako Wickham (a dál), ale zabere mu to rok (nebo tak nějak) a docela solidní částku za to, že vytáhne její rodinu z průseru. Podobné postavy, které nízké vlastnosti ukazují nějak kreativně (tady třeba skrz arogantní chování) taky z hráče člověk nedostane, bude-li jako GM trvat na tom, že s nízkou Cha přece jeho postava musí vypadat odporně, šišlat a smrdět na sto honů.