První kontakt s RPG byly, když jsem hrál jako kluk s kamarády takovou bezsystémovou kompetitivní (hráč vs hráč) hru. Byla to sranda, ale (jak asi už někteří tuší) přestali jsme, když se všichni protočili ve vedení. GM-friendly styl to fakt nebyl.
Pak jsem, jako fantasák, mockrát narazil na různé zmínky atp. ale nic co by mě zaháčkovalo.
Pak mi naši koupili Příběhy Imperia. Tam jsem získal o RPG celkem konkrétní představu. Ale v tu dobu jsem prostě neměl nikoho, komu bych to byť jen navrhl. Takže PI šly do police, kde jsou dodnes.
Pak jsem to nechal být, začal studovat, hrát deskovky. A v Brněnském Deskoherním klubu pořádali dva týpci "nábor" na DrD II. Popsali RPG a pár podrobností k DrD II, znělo to lákavě, strašně super. Pozvali nás na hraní pro zájemce. Já si našel na zemi příručku, přemýšlel nad postavou a pak... jsem tam nešel. Já tu hru totiž nepochopil, jako že absolutně vůbec. Oni sice říkali, nevadí, přijďte, to pochopíte, ale... ne, tohle já fakt nemám v povaze.
Tak jsem nechal RPG být. Přemýšlel jsem nad ním, občas, ale měl jsem strach z té pravidelnosti, tak jsem ani moc nezkoumal možnosti. No, prostě vím o tom, ale vlastně mě to nezajímá.
Pak jsem si googlil něco k worldbuildingu a náhodou narazil na Kostku. Protože miluju flejmy, ale politika mě už unavovala, pročítal jsem místní diskuse a bavil se (Void byl sranda od začátku do konce, Končina se taky docela rozjela, no prostě srandy kopec). A nějak mě zajímalo, očem se to tu vlastně ti lidé tak zábavně hádají, tak jsem si stáhl co šlo. Fate první, pročetl jsem si ho, a bylo to jako s PI, DnD totéž. Ale zvědavost byla velká a věděl jsem o Otevčeném hraní. Tak jsem si řekl, jdi a jednou to zkus. Jedna hra, vedla Demonica, hrál jsem já Asdfasdf (vím, má nový nick, ale ten si nepamatuju) a ještě někdo, nevím kdo, ale s Demonicou se evidentně dobře znali. No, bylo to super, a já měl zkušenost.
Napadlo mě, nějakou dobu na to, jít tam znovu. Tam mi přece nikdo hlavu neutrhne, když se jen občas ukážu. Nakonec jsem tam byl skoro vždy. Pravidelnost mě už neděsila, potkal jsem na škole pár "volných" hráčů, a k otevřenému hraní mi přibyla domácí skupina.
No a to je můj RPG životopis.