Shako píše:
Argument "nenechám svého kámoše bojovat proti přesile" jsem nějak nepobral. A co udělá tento přístup v rpg? Kamarádova postav nejspíš prohraje/umře. Tak moc nerozumím, kde vidíš ten rozdíl nebo co přesně ti na tom vadí.
Jak jsem psal Sirienovi - v GH klidně nechám bojovat jinou postavu proti nepřátelům, jen aby je díky pravidlům držela u sebe, a já zatím stihnu splnit úkol, protože nezáleží na tom, zda to postava ustojí nebo ne - tak jako tak přežije. Nebo jí taky můžou dojít akce, takže se nedokáže pohnout z místa, což se prezentuje jako vyřazení, i kdyby za celou dobu nedostala ani škrábnutí. Prostě když hraješ GH, jdeš po akcích kvůli splnění úkolu, jinak ho nejspíše budeš opakovat.
Shako píše:
Co si tam hledal a nenašel? Tydle hry imho generují podobné zážitky jako pulpové Chtuhlu rpg. Ten rozměr L. povídek je tam spíš v těch lokálních příhodách. Ale samotná hra je o zabíjení potvor.
Bavil jsem se o tom s deskohráčem Cthulhu her, nicméně ten dojem RPG, ani pulpových RPG z toho nemám. I když pominu, že mechanicky je ta hra těžkopádná, tak prostoru k roleplayingu poskytuje dost málo, ale hlavně každé netaktické rozhodnutí tě snadno může stát vítězství.
Shako píše:
Jak přesně si představuješ, že bys odbočil ze scénáře, když ta hra musí být nějak skriptovaná, pokud má fungovat bez GM a zároveň to není rpg.
...moc nevím, jak bys todle chtěl simulovat v deskovce
Právě že mi přijde, že to nejspíš vyřešit nejde, a že řadu rozhodnutí lze přenést na mechaniky, takže průběh hry může být procedurálně generovaný, ale její zajímavost je pořád nastavená tak, aby hráči efektivně využívaly mechaniky pro dosažení vítězství.
Ale nevím, jakým způsobem by se dal odstranit tenhle "nutný tah na branku", aby hra stále zůstávala zajímavá.
Nicméně jde mi o to, že právě tohle jsou důvody, které komplikují přechod z RPG-like deskovek ke skutečným RPG. Hlavní rozdíl je v tom, že RPG prostě nemusíš hrát takticky efektivně, a aby hra tvé postavy byla dobrá, tak bys ani neměl hrát takticky efektivně. Řeší se třeba metaherní informace, které v RPG hráči občas nezbytně dostanou, ale musí na ně nebrat zřetel při rozhodování za postavu. V Arkhamu máš třeba kartu, kdy si policajti seberou všechny zbraně, pokud nezaplatíš. Je jedno, kolik jich máš, karta je popsaná jako "šerifovi se nelíbí tvůj arzenál", i kdybys měl jen jednu pistoli. Ale když si tuhle kartu vytáhneš a musíš odhodit jeden revolver, tak jako hráč máš informaci, že se ti to znova nepřihodí, i kdybys přišel s Thompsonem, brokovnicí a Molotovem. Naproti tomu v RPG víš, že když tě šerif buzeroval kvůli pistoli, tak s brokovnicí v ruce tě nejspíš rovnou zastřelí. Tedy takhle by uvažovala postava.
Gamebooky jsou pro mě gamebooky a nikoliv RPG. Ano, se skriptováním mám stejný problém. S PC hrami mám přesně tenhle problém - sice se jim říká RPG, ale vlastně to nejsou RPG. Larpů jsem tolik nehrál, ale tam s roleplayingem nebývá problém.
Detektivní deskovky jsme hráli taky, a přesně na tenhle problém jsme narazili (jako čryři hráči RPG) - postava nespolupracuje, říká, že už nám nic neřekne a chce nás vyhodit. My víme, že nás tlačí čas, že za dvě hodiny musíme vyřešit případ, jinak prohrajeme. Co udělají detektivové ve hře? Spořádně odejdou, protože jim hra nic jiného nepovolí. Co udělají postavy v RPG? "Máme důkazy, že tenhle šmejd je vrah. Prostě to z něj vymlátíme, i kdybychom si měli vyžrat následky."
Je to detektivka, skriptovaná a celkem i zajímavá, ale shodli jsme se, že RP rozměr se blíží nule. Hraješ prostě předepsaný charakter předepsaným způsobem.
Shako píše:
A myslím, že to může k rpg přitáhnout nové hráče, včetně dětí.
Přitáhnout je určitě může - ale kvůli tomu, jak se hraje, jako spíše kvůli tomu, jak se nehraje. Tedy hraješ deskovkovou detektivku a chtěl by sis zkusit, jaké je to ve spravedlivém hněvu roztřískat držku vrahovi, který se ti vysmál do očí. Nemůžeš, mechanika tě nenechá, ale kámoš ti řekne, že v RPG by to šlo, samozřejmě s následky. Tak si zahraješ RPG.
Nebo chceš pomoct kamarádovi, protože přeci to je tvůj kamarád (nebo táta), ale mechanika hry to neumožňuje - zahraješ si RPG.
Nejsou to jediné důvody, proč by hráči deskovek zkoušeli RPG, ale co mi říkají, tak je chtějí zkusit spíše proto, že jsou "jiné". Nebo chtějí zkusit hru, o které si myslí, že ji znají (právě proto, že hráli tyhle "deskovkové RPG"), a zjišťují, že se RPG hrajou dost jinak.
Děti to nemusí tak moc rozlišovat, zejména pokud běžně zkouší dělat věci, které pravidla deskovek nepovolují. Můj syn třeba hraje kdejakou hru jako RPG. Taky kdybychom hráli tak jak se má hrát, tak pořád prohrává(me).