ben222 píše:
ale možno že práve o to ide ja sa musím s bratom hrať Karak v kuse.
Nerozumím - v čem je rozdíl hrát s dětmi RPG o vymlacování jeskyní, které je nutné nějak vymýšlet, a hrát s nimi Karak, který jakž takž funguje náhodně? (Pominu, že tě strašně nebaví a vůbec nechápu jeho oblibu, přijde mi jako dost špatně nastavená hra.)
LokiB píše:
děti (8 a 5) to nejdřív hrály samy jen spolu ... ve stylu: přišel jsi na křižovatku, kam půjdeš? hmm, doleva. došel jsi k truhle, je na ní zámek a kolem 3 klíče. co uděláš? zkusím stříbrný klíč. nejde to. je tam zlatý zámek. zkusím zlatý klíč. otevřel jsi truhlu. je v ní poklad, to a to a to. co děláš. beru to a jdu dál. došel jsi na křižovatku....
a vše se opakuje dokola :)
Jo, takhle jsem začínal i já, jen to bylo na střední škole a bylo mi 14 let. Napřed procházení bludiště na čtverečkovaném papíře, pak postupné přidávání nestvůr.
Nicméně to je přesně to o co mi jde - je to zábava, když neznáš nic lepšího. Ale po skoro 30 letech bych si s dětmi dovedl představit jinou náplň RPG. Syn koukám na Auta, Raubíře Ralfa, Já, Padoucha, a hromadu dalších animáků, a sám si z nich přehrává scény. Připouštím, že včetně těch násilných, které umožňují bořit stavby z kostek, ale to je proto, že si musí hrát sám a tyhle scény jsou jediné "interaktivní".
Nechci dětem říkat, o čem má být jejich hra, ale to neznamená, že jim nemůžeme ukázat, co vše v té hře může být. Na řadu věcí nepřišli dospělí hráči za deset let.
Podle toho co píšeš, tak jim nejde jen o mlácení příšer, ale i o jejich léčení a starání se o ně. Nechtějí to třeba rozdělit, totiž o některé příšerky se starat a chránit je před jinými, které se mají jen zbušit a zahnat? A když jsou v tom starání, nechtějí pro své příšerky taky něco stavět?
Můj syn si taky hraje podle sebe a nenechá si do toho zasahovat, ale když narazí na věc, která ho zaujme, tak mu to přijde jako skvělý nápad a do svých her jí přidá. Kdyby měl na všechno přicházet sám, tak má dost omezený prostor možností, ale když mu pouštím různé filmy a videa a nechávám ho, aby si vybral, co ho zaujme, tak si hraje různými způsoby, byť opakovaně.
Takže ve chvíli, kdy budu mít představu o tom, co všechno by děti ve hře chtěly mít, má smysl pro to dělat nebo hledat pravidla. Třeba by nějaká už existující deskovka ta pravidla dodala snáz, nebo by třeba ocenili nějaký univerzální a přitom jednoduchý RPG systém, do kterého by mohli vlastní nápady přidávat.