Medea píše:
A to bylo skutečné platidlo nebo jen směnný obchod? Já myslela, že měli zlaté mince.
Mezi skutečným platidlem a směnným obchodem je úzká hranice. V podstatě se jednalo o normální platidlo.
Nenašel sem žádnou zmíňku o tom, že by Mayové, či kdokoliv jiný v mesoamerice, dělal zlaté mince. Oni domorodci, narozdíl od evropanů, nepropadali takové zlaté horečce a zlato nemělo tak velikou hodnotu (nějaký požadavek váhy, jak se tady snaží Jerson propagovat je naprosto směšný). Ano, cenili si jej, měli vysokou kulturu uměleckého kovářství, dokázali odlévat zlato i tepat jej do malých proužků. A přeci to jen byl symbol slunce (globálně vyznávaná entita, jen málo etnik místo slunce vyznávalo měsíc, paradoxně jedni z předků Mayů, Olmékové, a taky Mochikové, tak trochu sexuálně potrhlá městská civilizace v Jižní Americe). Takže bych mezi platidla Mayů teoreticky mohl zařadit i zlaté zvonky, ceněný obětní artikl, který ve velkém vhazovali do obětních studen (a beztak potají vytahovali a znovu prodávali okolním poutníkům).
Ono propojení amerických civilizací se zlatem je mýtus. Když totiž evropané navázali kontakt s domorodci, a evropané navazovali kontakt svým oblíbeným "mírumilovným" způsobem, tak domorodci, aby se evropanů zbavili, řekli něco ve stylu, že tam ta říše, Aztékové, mají hromady zlata. Ať jdou tam.
No a evropané šli a skutečně viděli předměty lesknoucí se zlatem. Jenže v mesoamerice, jak sem psal výše, byla tradice potahování předmětů tenkými (skutečně milimetrovými) vrstvičkami zlata. K tomu navíc používali nějaký rostlinný přípravek na naleptávání podkladu (nebo měknutí zlata? Už nevím). Takže když chtěli evropané ty neuvěřitelně těžké předměty roztavit na zlato, byli překvapeni.
No a když pak se hrozili místním vládcům, ať shromáždí všechno zlato, byli znovu překvapeni, protože většina zlata, co ony kultury měly, už byla vystavena v chrámech a byly jím ozdobeny ony posvátné předměty.
Toto komentuje i Prescot ve svém Dobytí Mexica. Ten v oslavném duchu, jakým popisuje Cortéze, navíc doplňuje, že toto Cortéz věděl a právě proto místo snahy dolovat více zlata, začal pěstovat "průmyslové" plodiny, jako je tabák (tabaco je zjevně domorodého původu) nebo bavlna.