Bouchi píše:
A když se to vezme z druhé strany - jaké procento kluků má zájem o řešení reálného světa (utázka nejen na Jersona, ale i na organizátory opengamingů)? Aby se třeba nestalo, že kvůli snaze vyjít vstříc holkám za každé dvě získané holky ztratíme tři kluky.
Asi takhle - fantasy přiláká hrozně málokoho, ale odradí hrozně moc
Urbanfantasy možná úplně nenaláká každého samo o sobě, ale dává o hodně víc pák k tomu nabídnout individuálně to o co dotyčný stojí a přitom má mnohem míň "odrazujících elementů" nad kterými by kdekdo "ohrnul frňák".
Klukům co nejsou už beztak fandové fantasy (a upřímně - těch moc není...) to je jedno, nebo to vyjde nastejno, když už ne líp (protože pokud stojí o řešení ne-reálného, tak zdůrazníš ten fantaskní nebo hyperbolický prvek - magii, agenty, upíry, démony...), aniž by jsi rovnou musel nabízet něco, co by jiné nutně odradilo.
Asi takhle - když budu chtít hrát démonické urbanfantasy, přirovnám to lehce ke Constantinovi a popíšu připravený příběh, ve kterém holkám zdůrazním třeba to že hra bude o hledání ztracené sestry a snaze zachránit jí před šílenstvím které se rodičům zdá jako schizofrenie v prostředí odsuzujících přátel co víc škodí než pomáhají, protože nejsou ochotni přijmout představu skutečnosti toho co se děje... klukům nabídnu husté polo-anděly a polo-démony a mágy a witch-huntery.
Oběma skupinám můžu nabídnout to, co (a teď čtoucím dívkám popř. hochům bez urážky, ale OG zkušenost skutečně ukazuje na existující a značný genderový rozdíl v herních preferencích) chce, aniž bych nutně musel mluvit o něčem, co by je znechutilo (trpaslíci, elfové, skřeti, kouzelníci, skřítci...)
EDIT: ano, je to hodně o dojmologii, resp. ne že bych já tu mluvil o dojmech, ale ve smyslu toho že to je hodně o dojmu který na ty potenciální hráče uděláš - a hlavně o prvním a brzkém dojmu. Na to abys je zaujal máš obvykle chvíli času a pokud během té chvíle neřekneš nic super-extra-cool čím by ses k nim trefil, tak to mnohdy není problém, protože stejně ti lidé půjdou hrát třeba ze zvědavosti nebo protože zaujmeš jejich kamaráda.
Ale pokud během té chvíle řekneš něco, co jim vyloženě nesedne, hrozně snadno je ztratíš a zůstane v nich dlouhodobý dojem "tohle není pro mě" a šance je znovu přesvědčit třeba i po letech je mizivá - máme z OG zkušenosti i s lidmi co RPG odmítali s tím že jim kdysi někdo řekl že "to je fantasy" (doslova) a museli jsme jim hrozně dlouho a složitě vysvětlovat že vůbec, že to jen tamti hrají dračák, ale že my hrajeme World of Darkness a že to je úplně a totálně něco jiného... bla bla bla (nejspíš to původně ani dračák nebyl, ale v takovou chvíli se chytáš stébel a používáš cokoliv co Ti dá pevnou půdu pod nohama, aspoň trochu, a pohrdlivým nadáváním na dračák jsme si prošli všichni takže ho máme v krvi a je to snazší...) - a ani pak mnohdy neuspěješ. KDyž jo, často se to těm lidem i líbí a řeknou pak "no jo, tohle je cool, ale jako fantasy bych nehrál".
Ten úvodní setting prostě musí být mnohem víc o tom co lidi co nejmíň odradí, ne o tom co ty nebo ony extra natáhne.
Urbanfantasy Ti vždycky dává únik k realitě ("nene, to je jako v normálním světě"), nabízí přirovnání ke cool filmům, co mají lidi rádi aniž by řešili že to jsou fantasy sub-žánry a dá se podat tak aby nepůsobilo moc divně - podle potřeby od filmovosti až po obyčejnost s tím že podstatu odhalíš až při hře.