Ostrůvky světla

napsal Rich Baker

DnD o prostředí předpokládá mnoho věcí: Jeho svět je obydlen různými inteligentními druhy, v jiných sférách dlí podivné stvůry, svět je poset ruinami zašlých říší a tak dále. Jedním z hlavních předpokladů DnD ale je toto: Civilizovaný lid žije v malých, izolovaných ostrůvcích světla obklopených obrovským, temným a nebezpečným světem.

Většina světa je divočinou plnou příšer. Center civilizace není mnoho a svět je rozdělen mezi národy a království, které žárlivě střeží své hranice. Těch několik obtížných a nebezpečných cest tvoří mezi sousedícími městy křehké spojení, ale stačí se z nich odchýlit a ocitnete se v gobliny zamořeném území, mohylových vrších, opuštěných vrchovinách a vřesovištích či v divočině plné příšer. Sejdete-li z té staré trpasličí cesty, můžete narazit na cokoli: na doupě zlobřích marodérů, zapomenutou věž, v níž na neopatrné poutníky číhá lamie, trolí jeskyni, odříznutou lidskou vesnici ovládanou démonickým kultem nebo černý les obývaný krvelačnými duchy.

Vzhledem k nebezpečné povaze světa obklopujícího malé ostrůvky civilizace se mnoho dobrodružství točí okolo cest do divočiny. Například:

• Cesty jsou mnohdy střežené lapky, marodéry (např. gobliny či gnolly) a hladovými stvůrami, jako jsou gryfové a draci. Odehnání kohokoli, kdo ohrožuje prosté poutníky, je pro mnoho mladých hrdinů počátkem jejich kariéry.
• Protože města a vesnice nejsou ve stálém spojení, je možné, že jedno z nich postihne nějaká pohroma a nikdo se to dlouho nedozví. Vesnice může být sužována smečkou vlkodlaků nebo zotročena zlým kouzelníkem, ale nikdo zvenčí o tom nebude vědět, dokud do situace nespadnou dobrodruhové.
• Často se stává, že je založena pevnost nebo sídliště, které chvíli vzkvétají, ale nakonec upadnou do temnoty. Divočina je plná zapomenutých věží, opuštěných měst, strašidelných hradů a rozvrácených chrámů. I lidé žijící jen několik mil od takových míst je mohou znát pouze z příběhů a legend.

Obyčejný lid má z divočiny strach. Je jen málo opravdu zcestovalých jedinců – i nejtroufalejší obchodníci se raději drží dobře známých cest. Země mezi městy a usedlostmi jsou rozlehlé a prázdné. Na den cesty od města, nebo hodinu chůze od vesnice, může být bezpečno, ale vydáte-li se dál, zahráváte si s vlastním životem. Lidé se bojí toho, co by mohlo žít v temném lese za mohylami na druhé straně údolí, protože, ať už to je cokoli, je to zřejmě hladové a nepřátelské. Výpravy do neprobádané divočiny jsou něčím, co podnikají jen hrdinové a dobrodruzi.

Dalším důsledkem tohoto předpokladu je nedostatek autority, která by učinila přítrž řádění lapků a drancířů, zastavila šíření démonických kultů, děsivých stvůr, smrtících duchů a podobných lokálních potíží. Usedlosti postižené potížemi mohou jen doufat v příchod hrdinů, kteří by vše napravili. Pokud je za městskými hradbami království, pak je z větší části pokryto neprozkoumanými lesy a upuštěnými vrchy, kde se shromažďuje zlo. Královi vojáci mohou udržovat okolí hradů bezpečné, ale většina měst a vesnic království si musí poradit sama.

V takovémto světě jsou dobrodruzi zvláštností. Prostý lid je považuje přinejlepším za hrdiny, přinejhorším za šílence. Ale takový svět je plný příležitostí a dobrodruh v něm nikdy nebude postrádat zloducha, kterého by mohl porazit, či vznešený úkol, který by mohl splnit.