Uktar 1387 III

Hvězdné hory ve Vysokém hvozdu, vrchol Anathaera, uvnitř masivu

S mrtvým abolethem za zády to vypadalo mnohem nadějněji, ale všichni věděli, že zdaleka není vyhráno. Zůstavalo mnoho nejasností, které musela družina rozlousknout a navíc se k ní přidal další problém – s tím jak Vickasovi a ostatním nestvůry doslova vysáli vitalitu z kostí, výrazně poklesla bojeschopnost a morálka. Našli sice hůlku, která jim pomohla, naneštěstí byla již skoro vyčerpaná.

Tady je zachránil Morijjerd Grudgebeard, cestovatel a vědátor magie, který se do těchto chodeb zatoulal, když prošel zapomenutým polofunkčním portálem. Byl schopen částečně využít zbytkové magie v hůlce a následně tak zachránit Vickase před pomérně trapným momentem, když by zjistil, že ze svého luku netrefí ani vrata od stodoly. Družinka mu nabídla místo mezi sebou, dočasně tedy, jelikož měli větší šanci spolu než rozděleni. I když si *šedá kebule* (jak jej nazýval Vickas) nebyla úplně jista, kudy se do katakomb dostala, užitečnost se projevila hned při opravování magických předmětů.

Takto posíleni se dobdrodruzi pohli dál. Severní část podzemí byla podivná. V obrovské západní místnosti objevili zvláštní klikající sochy a masivní sloup s blyštivými runami – jehož funkci jako 1 z pilířů astrálního vězění ihned odhalili. Než se však mohli dobrat jak jej deaktivovat, byli napadeni trojicí mnichů, kteří zabili Vickasova zvířecího společníka (a který se nejspíše brzy stane nadšeným majitelem žraloka) a objevili v severní místnosti východ z podzemí na lesnatém úbočí Hvězdných hor. Mniši měli na sobě řetízky s vyobrazením stejného černého disku, který dobrodruzi našli předtím, u jednoho z nich ale objevili i červený disk.

Rozluštění záhady v západní místnosti nebylo nakonec tak těžké, když přišli na to, že sochy mají místo levého oka prohlubeň pro zmáčknutí a jejich *klikání* má různou frekvenci. Je pravda, že Morijjerd málem přišel o život, když začal sekvenci aktivovat v nesprávném pořadí, ale aspoň zjistil, že s některou magií si není radno zahrávat. Úspěšně uvolnili tedy jeden z pilířů vězení, avšak zda právě tady se nachází Alustriel, si jisti nebyli. Zbyla už jenom východní chodba, která se klikatila a nakonec družinu zavedla do zvláštní místnosti s několika truhlami a policemi plnými nejroztodivnějších věcí.Elen mezi jinými zabavila i podivně vyhlížející kámen, který měl patrně stejné vlastnosti, jako ten, pomocí kterého se abolet vázal na určité místo. Zajímavější však byla pětice truhel, které družinu dráždili. Po několika úspěšných a neúspěšných pokusech (a několika dávkách jedu) si odnesli mnoho tisíc zlaťáků, šparků, pohárů a dalších cetek, které Elen vecpala do svého vaku beztíže. Navíc našli i podivný magický předmět – žezlo zuřivosti – které rovněž připadlo na hlídání Elen.

Teď bylo nutné se rozhodnout – zda použít teleportační kruh nebo zda vylézt na lesnaté úbočí a dál sledovat nit věznitelů tam. Volba nebyla jasná, ale nakonec nerozhodnost rozsekl Vran, který společně s Branem vstoupili do portálu, aby se octli jižně od Hvězdných hor, v dubovém hájku vedle lesního domu elfů. Viděli jenom jednu jedinou krásnou elfku, nikoho jiného a Vran se i přes protesty ostatních rozhodnul zjistit, co s tím má ona sličná elfka společného. Na odpověď nemusel dlouho čekat, otevřela mu a když jí vysvětlil, proč přišel a co chce, jen se usmála a pozvala ho dál, aby si promluvil s jejím Mistrem. Nakonec ho však zavedla do malého pokojíku bez oken, kde zamkla. Vickas vytušil zradu a rozhodnul se bojovat proti ohni ohněm – v jeho případě doslova. Když si pro něj přišli dvojníci, již v pokoji vesele oheň sžíral vnitřní stěnu, navíc zápalné šípy, kterými hraničář provrtal jednoho z dvojníků, měli nečekaný efekt na šíření ohně, který mu pomohl utéct. Když se se zbytkem družiny později vrátil, našel již jen plápojající zbytky domu, v jehož troskách našel kromě spousty dvojníků a elfa i mrtvolu aboleta, mnohem menšího, ale další důkaz, že družina je na dobré cestě. Ostatním se podařilo najít schody do sklepení, kam se promptně vydali.

Oheň podzemí moc nepoškodil a družina rychle zjistila, že kromě dvou uhořelých dvojníků, jednoho lítého vlka, kterého dostřílel z dálky svou kuší Morijjerd a několika nešťastníků, kterým dopomohli k pokoji několika přesně mířenými ranami kladivem, tady toho tolik nebylo. Cely vězňů, kde našli posledního přeživšího z gardy, která doprovázela Alustriel , dále pak opuštěné místnosti a buchot ze severu, kam raději nešli. Zatímco Leyenna prozkoumávala jižní část sklepení, Morijjerd na vlastní pěst pátral v té severní, kde mu odměnou bylo několik velice zajímavých věcí.

V téže chvíli však zbytek družiny bojoval o život, protože na jihu objevili podzemní jezírko, kde se na ně vrhnul abolet a jeho 2 otroci – buniyupové. Chvíli to i vypadalo, že aboleta přemůžou, pak se tom netvorovi povedlo ovládnout mysl Vickase, který se okamžitě pustil salvou šípů do Brana. Abolet se nakonec teleportoval pryč, Vrana však museli proměnit v králíka, zmlátit do bezvědomí a spoutat, aby se nestal hrozbou. Leyenna si při průzkumu všimla podivné staré výpustě v jezírku a dlouhého vodního tunelu, který se asi o 150 stop dále napojoval na další jezírko.

Plán byl hotov poměrně rychle. Elen s pomocí svého eidolona a syntézy proplave na druhou stranu, kde uchytí lano, po kterém se zbytek navede, jelikož v tunelu byl velmi silný proud. Jak se začal zbytek Rychlých běžců hromadit na druhé straně, došlo jim, kde vznikla chyba. V druhé jeskyni s jezírkem hlídala skupina 7 orků ozbrojena těžkými sekyrami a kušemi. Nakonec bylo nutné použít plný frontální útok, jehož taktika se do značné míry povedla. Leyenna splynula se stíny a zezadu zákeřně útočila na orky, Bran je prostě plácal svým kladivem do hlavy, Elen a její drápy, z nichž odkapávala kyselina, se rovněž činily. Největší úspěch však měl Morijjerd, který přežil útok obouruční sekyrou, která mu málem oddělila hlavu od těla, i když teda valnou část boje strávil v bezvědomí.

Po vítězství se družina obrátila na jih, kde průchod ve skále uzavírala žlutá zeď, ale Elen rychle přišla na to, že i tady bude fungovat černý nebo červený disk. Uvolněným prostorem sledovali chodbu, aby nakonec vešli do další jeskyně s jezerem a podobnými zařízeními jako v místnosti s pilířem astrálního vězení. Zjistit přesnou aktivaci nebylo nic těžké, mnohem horší bylo, když se před postavy teleportoval přeživší abolet. Přesněji řečeno se k nim teleportovala jeho třetina, jelikož další 2 třetiny se vyvalily z vaku beztíže, kam Elen uschovala ten podivný kámen z místnosti s truhlami. Mezi zbytky slizu a hlenu ležely všechny ty poklady a někdo v ten aktivoval poslední mechanismus, díky čemuž přestal fungovat další pilíř a události se začaly odehrávat až moc rychle.

Do vody se rychle teleportovali aboleti společně se svými otroky, v protější zdi se utvořila trhlina, přes kterou se do jeskyně sápalo cosi se svým 50 stop dlouhým černým chapadlem s myriádou ostrých zubů na něm. Další, kdo se objevil, byla unavená a bledá tvář Alustriel Stříbroruké, která okamžitě přesunula družinu i s mrtvým aboletem k uvězněnému Vickasovi (který mezitím nabyl kontroly nad svým tělem) a Adamovi Dilberilovi (zachráněný důstojník Stříbrné legie) a následně pak všechny před svůj palác ve Stříbroluní. Sice 30 stop nad zemí, ale detaily nejsou důležité.

Alustriel ihned přivítal Taern a společně spěchali do paláce, Paní však ještě požádala družinu, aby se za hodinu hlásili v trůnní místnosti. Mezitím ještě Rychlí běžci zkontaktovali Sernia Alathara, který ocenil záchranu důstojníka Dilberila a věnoval jim značný obnos peněz. Porada, která následovala, nepřinesla skoro žádné dobré zprávy. Xxiphu, resp. aboleti, plánují otevřít portál do Dalekých říší, jejichž hrůzy již jednou tento svět napadli a nepřímo byly jedním z důvodů pádu vlády sarruků. Hlavní rituál vyžaduje nesmírné množství magické energie (kterou vládnou například Vyvolení – všichni byli varování, dokonce i Lolth a jí podobní), proto také unesli Alustriel. Přípravy se soustřeďují do Orsraunských hor. Je celkem možné , že se jim povedlo získat, nebo znají lokaci klíče, který původní, nyní zapečetěný, portál otevírá. Ani jedna z možností není moc dobrá. Alustriel tedy ještě jednou poděkovala Elen, Branovi, Vickasovi, Leyenně, Morijjerdovi, Hanuhovi a Zlocvíkovi. Další boj však již nebude jejich, úkoly převezmě ostřílený tým dobdroduhů z Hlubiny - Šedé čepele. Jako poděkování Alustriel nabídla možnost nechat si vykovat zbraň nebo zbroj dle možností kovářských mistrů a kouzelníků.

Další porada již pokračovala bez dobdrodruhů, ale důvod k oslavě tady rozhodně byl. Nikomu však neřekli o dokumentech, které nalezli v podzemí, o agentech Xxiphu v Secomberu a Lorkhu, zejména o tom s pseudonymem Trojhlavý. Další cesta však bude otazníkem – vrátit se zpátky do Měsíčního lesa, sledovat Valenovu stopu, vydat se do Desetiměstí nebo naopak zjistit kdo a co se skrývá v Secomberu jako agent zrůd z Xxiphu?