Uktar 1387 I

Nález z původního denníku Mistra Stopaře Everlundu Vickase Vrana, rok 1396 ÚL, říše Earlann

Ten večer si Vickas Vran, zvěd a stopař II.divize Legie Argent (Stříbrné legie) Stříbroluní a Stříbrného pomezí, již poněkolikáté povzdechl nad poloprázdným korbelem piva. Seděl sám v hospodě U mávající čepele a večer mu ubíhal opravdu pomalu. Zítra se měl zhostit úkolu průvodce Vysokým hvozdem partě nějakých neználků odnikud a pranic se mu to nelíbilo. Navíc za tu práci nedostane ani děravej kalimšanskej měďák, prej „čestný úkol od Methrammara“. Pf. Jelikož byl otráven a znuděn, pozoroval koutkem oka okolí, ale již hodnou chvíli se věnoval studiu nevysokého chlápka s pleškou u stolu, popíjejícího vodu.

Netrvalo dlouho a stál nad ním a snažil se ho umluvit k pití. Z neznámého důvodu ho ta voda iritovala , dotyčný nebyl moc výmluvný a pití se vehementně bránil. Vickasovu frustraci přerušil kaplan z I.divize, jméno si nepamatoval. Přišel ho varovat ohledně Turlangova lesa, ale Vran věděl, že tomu místu se zdaleka vyhne, takže po druhé větě ho ignoroval. Co ho zaujalo víc, byl fakt, že helmita pozdravil ilmateřana – ten chlap před Vranem byl stoupenec a kněz Ilmatera! To by se dalo využít – dobrodruhové neměli žádného klerika a každá ruka navíc bude nápomocná, od Legie nemůže čekat posily – údajně kvůli zrádcům . Po krátkém přesvědčování a menší rozepři však nakonec ilmateřana jménem Igan přemluvil a dohodli se na setkání zítra ráno zde v hostinci.

Druhý den ráno si oba počkali na příchod Rychlých běžců – takovou sebranku Vickas nečekal ani při sebelepší představivosti – půlobr, člověk s podivně temným pohledem a bílým psem a celkem pěkná elfka. Tady se však Vickas Vran zastavil, neboť si vzpomněl na dvojičky z Reitheilliaethoru….představa, že je možná znovu potká, mu nedělala zrovna dvakrát dobře, jelikož se obě chtěly dostat do jeho kalhot. Zaplašil myšlenky a dál se věnoval práci.

Ve smluvenou dobu stál s družinou v Taernově pracovně a nevěřícně poslouchal fantastický příběh – Paní Alustriel byla unešena! Nemožné! A prsty v tom údajně mají aboleti – o kterých nikdy neslyšel, ale pokud byli schopní unést jednu z Vyvolených Mystry, rozhodně to nebyla verbež typu orků nebo obrů. Proto tolik tajností kolem úkolu a pouze malá skupinka. Taern i jeho učedníci je pak zdárně přenesli do Vysokého hvozdu, což Vickas potvrdil po rozhlédnutí se a zároveň zjistil, že budou muset jít nejvýše 3 dny na jihojihozápad místo původního týdne, aby se dostali k úpatí Hvězdných hor, kde údajně Alustriel drží.

Cesta na jih skrz hustý hvozd kromě občasného deště probíhala klidně. Nepočítá-li se do toho pochod stovek černých krychlí a jehlanů lesem,procesi světel v noci, orčí a gnollí tábor (odkdy spolupracují?)a menší tábor zlobrů – oběma se úspěšně skupina vyhla. Dále pak 2 temní elfové – poslové, které zneškodnil po překotném úprku Hanuhův vlk- Jediný, kdo něco z nebožáka temného elfa vytáhnul, byl Ilmaterův kněz. Když však viděl hrůzné mučení, které mu připravila družina, nic jim neřekl a vyslýchanému dal rychlou smrt.

Mezi všemi těmi podivnostmi Vickas a společníci narazili na divoké elfy Vysokého hvozdu – a ke svému zděšení jim velela Alumiira, jedno z dvojčat. Nakonec se z toho vykroutil příslibem návštěvy jejich vesnice na cestě zpátky. Elfí kráska ho však před odchodem varovala před podivnými stvořeními jižně odsud – domovy několika rodin elfů utichly a již pár týdnů s nimi nikdo kontakt neměl. Nedaleko se dokonce usídlil mladý zelený dračí samec, silně teritoriální a agresivní.

Družina a patrola elfů se pak rozešly opačným směrem, tím se však štěstí dobrodruhů vyčerpalo. Narazili následně na podivnou rez na stromech, trávě a na všech výstupcích. Nevypadala nebezpečně, v té době ale Vran zjistil, co znamená býti dobrodruhem. Zatímco on se vesele vydal skrz palouček, zbytek stál, upřeně ho pozoroval a čekal. A dočkal se brzo, když mu červená rez málem rozleptala ruku až na kost. Igan musel vyplýtvat hodně léčivé magie, aby zastavil postup, ale stejně byl hraničář hodně zesláblý. Později dokonce zahlédli i zeleného draka, který proletěl nad hlavami, jich si nevšimnul.

Když konečně dorazili k úpatí hor, nalezla skupina první ze dvou vesnic, o kterých jim vyprávéla Alumiira. Liduprázdná a tichá, až na jednu mrtvolu v mokřadech opodál, ve které Vran poznal stařešinu vesnice. Rysy měl znetvořené a části těla ohnuté do nepřirozených úhlů. Bran se vypořádal s přerostlými žábami. Stopy vesničanů vedli hromadně na jihozápad ke druhé vesnici, kde se družince naskytnul hrůzostrašný obraz masakru – ženy, děti i starci zde zápasili a zabíjeli se navzájem, nejhorší asi byla dvojice, která senavzájem proklála kopími a kluk a holčička - on jí probodl srdce a ona jemu podřízla krk. Těla našli i v domech, důstojně je pohřbili a vydali se za zbytkem elfů dál k horám.

Netrvalo dlouho a stanuli před tmavou jeskyní, kam směřovala část elfů, další skupina šplhala dál úbočím výše do hor. Hanuh prozkoumal část jeskyně, ale našel jenom pevnou mříž zapuštěnou ve skále, žádný mechanismus, ani nic podobného. Nezůstala tedy jiná možnost, než se vydat po stopách druhé části elfů. Po několika odbočkách a o mnoha set stop výše si prvně všichni všimli i podivnch staveb připomínajících křišťál vyrůstající ze země, dle legend zbudované za dob Earlannu, velkého království lesních a měsíčních elfů. V polovině cesty ke štítu (a vědomi si gryfů vznášejících se výše) našla skupina další jeskyni, tentokráte ale měla štěstí , když Elen našla černý kovový disk z psionicky aktivního materiálu, který, jak se později ukázalo, byl schopen otevírat mříže jenom přiblížením se k nim.

V dolním patře nejdříve našli dokumenty neznámé skupiny ohledně agenta v Lorku a Secomberu a o kus dále dvojici orčích válečníků a elfích lučištníků, kteří se zuřivě bránili. Proč však spolupracovali největší nepřátelé ve Vysokém hvozdu? A co najdou hlouběji v útrobách hor?