Marpenot 1387 IV

Arausamman faernil´oth!

Veselý zvuk píšťalek a bubnů naplnil celou místnost – desítky trpaslíků pak jako omámení propadaly bezuzdnému křepčení, přeskakování stolů, stoliček a ostatních příslušníků Statného lidu. Síně Tzindylsparu nebyly nikdy předtím tak plné života jako dnes, když se trpasličím oddílům podařilo zahnat poslední z divousů do jejich smradlavých jeskyní v Nižším Podtemní. Důvod byl tedy nasnadě a Město rubínů slavilo. Jen několik párů očí stále hledělo do tmy, do černého inkoustu, ve kterém hasla každá naděje po několika krocích a smrt měla mnoho jmen. Obchod s Kalimšanem vzkvétal, pokladnice přetékali zlatem a drahými kameny….již brzo se však trpaslíci měli utkat o holý život nejen s monstry Ynamalika Nadima, ale i s hrůzostrašnými bael´goroth, Zuby v temnotě a jejich drowími sluhy.

Po tom, co si družina uvědomila, že je možné, že zůstanou v Podtemní déle, než plánovali, zavládla panika. Takticky se stáhli na místo, které bylo dobře chráněné a tam si odpočinuli. Neustále všem v hlavách vrtalo to ťukání a po tahanicích mezi družiníky nakonec Hanuh dveře vedoucí ke zdroji onoho zvuku otevřel. Za nimi je čekal strážce portálu – démon ohně, brimorak a dva černí kostliví válečníci. Souboj se nakonec skončil dříve než začal, když se Amadeovi povedlo zneškodnit brimorakovu zbraň kouzlem sádla, zbytek družiny *vyzametal* ostatní nestvůry a začali zkoumat portál.

Elen učinila prakticky dva zásadní objevy. Portál vede na dvě různá místa (Letohrad a okolí Sundabaru) a je zaklíčovaný, tedy bez správného klíče nelze přejít na druhou stranu. A vzhledem k tomu, že nikdo netušil jak klíč vypdá, vraceli se služebníci vyvolaní Elen v dost zuboženém stavu (tedy na prahu smrti), v sobě palcové díry po ostrých předmětech. Nezbývalo než doufat, že zbytek komplexu odhalí i jinou možnost z Podtemní uniknout. Po několika dalších místnostech (úplně prázdných) a pár obřích pavoucích nalezla družina všude známky spěšného stěhování včetně masivního množství zlata a stříbra. V jedné z beden objevili i sadu korálků spojených páchnoucím prasečím střevem, které se Elen rozhodla nosit. Pak někoho napadlo nemožné – že by právě ony mohly býti tím předmětem-klíčem.

Testování portálu pomocí archóna bylo úspěšné a během pár okamžiků si již Rychlí běžci razili cesti davem lidí ke Dvoraně Pána Sundabaru. Zburcování Haskura a Helma netrvalo moc dlouho a poloorčí mág, který doprovázel Brionna, se ihned ujal řešení celé věci s překupníky. Ostražitý meč i vládce Sundabaru dost vyděsilo jméno, které brimorak pronesl – Geleros. Byl totiž vůdcem družiny sundabarských dobrodruhů, ke kterým patřil i Ajipar. Což by znamenalo, že minimálně dva z družiny přežili a z neznámého důvodu se nyní snaží škodit Stříbrnému pomezí. Kam utekl Geleros není jasné, Ajipara se však díky práci Thoelaunthových kněží podařilo vypátrat do Druraského lesa, spojení je však slabé, je tedy možné, že se skrývá pod zemí nebo v horách.

Helm také družinu upozornil na kontingent čarodějů z Magické gardy, který vyslal Taern Rohomeč osobně, protože se již unavil čekáním na jejich příchod. Po přenosu runovým obrazcem (a doplňkovém pozvracení se téměř všech členů družiny) se octli opět ve Stříbroluní. Čarodějové a pach korálků na Elenině zápěstí uvoňovali cestu spolehlivě jako trol během námluv. V paláci již na na ně za zavřenými dveřmi čekal Sernius Alathar, Taern Rohomeč, Jorus „Azurový plášť“ a Methrammar Aerasumé. Ve zkratce jim načrtli, proč se je poslední desetiden snaží dostat zpátky do Stříbroluní. Alustriel zmizela a není k dosažení ani pomocí magie ani skrze svou patronku.

Zmizela během cesty z Hromvod do Stříbroluní, její doprovod byl nalezen pobit. Kdo a proč není známo - Methrammar a Sernius se domnívají, že to souvisí s nedávným vyšetřováním únosů ve Stříbroluní a podivným chováním důstojníků Legie Argent. Protože družina již má zkušenost a ví, jak tito lidé operují, požádali nejdříve je. Vodítkem by měl být Adarell, jeden z důstojníků, jenž se nedávno začal chovat prapodivně.

Družina se nakonec rozhodla ke špehování využít Amadea a Elen, ta však ztratila cíl z dohledu, když vešel do paláce. Amadeus ho následoval klikatými chodbami, až nakonec zastal před masivními dveřmi, za kterými bylo slyšet hlasy, řeči však nerozuměl. Zkusil trik s iluzí a podařilo se mu proklouznout dovnitř, kde odhalil pravou podstatu scházejících se oficírů – všichni byli dvojníci. A ten poslední, Adarell, schoval klíč od dveří do kapsy. Amadesu se mu ho sice pokusil uzmout, ale přišel o kouzlo neviditelnosti a šestice nestvůr by ho rozsápala na kusy, nebýt mistrovského předstírání smrti. Pak ho však odnesli do sklepení průchodem ve zdi….

Družina mezitím netrpělivě vyčkávala návrat čaroděje, ale když nepřicházel, Elemer se dal do práce. Vystopoval pach Amadea až k oné osudné místnosti, kde konfrontovali zbytek dvojníků. Po objevení tajné chodby spěchali za Amadeem (kromě drobné laviny spuštěné padajícím Branem a Hanuhem by to dopadlo vcelku dobře).

Dole objevili dost velkou svatyni, o kterou se starali dva mozkomoři. Jeden z nich se přenesl neznámo kam, druhý však zaútočil na družinu. Jeho obranná i útočná kouzla byla velice silná, Branovi se však podařil vynikající zásah, kterým rozdrtil hlavu a prakticky celý hrudník ubohého tvora. Svatyné patřila bohu Ilsensine, temnému bohu mozkomorů a psionických nestvůr.

Garda společně s Alatharem a Aerasumé dorazila brzo poté a začala pročesáat místnosti. Objevili pár dokumentů, z nichž Taern vyčetl, že únosci jsou nejspíše abolethi z města Xxiphu a Alustriel drží ve Hvězdných horách ve Vysokém lese. Postavil proto před družinu další volbu, s družina se rozhodla pronásledovat únosce do srdce Vysokého lesa.

Před odchodem doplnili zásoby lektvarů, léčivých hůlek a Amadeus dokonce získal výměnou za očarovanou dýku Žíravou hůl. Zítra ráno se mají potkat s průzkumníkem a stopařem Vickasem Vranem, aby je doprovázel v nehostinném lese.