Kladiven 1388 X

Druhý den ráno bylo probuzení v jediném "hostinci" v Reitheilliaethoru bolestivé. Nejen kvůli utrženým ranám, ale také kvůli tvrdohlavosti (nebo hlouposti či úmyslu?) Pobletha. Dobrodruzi se rozhodli, že mu ukážou, že jejich verze příběhu je pravdivá a vesnici nebezpečí hrozí. Po debatě a poradě s Vickasovým kontaktem zde (z kterého se vyklubala sestra padlých Vickasových přítelkyň) dospěli k názoru, že nejlépe bude vzít sebou někoho z kléru, kdo jim jejich slova dosvědčí na vlastní oči. Volba padla na chrám Hanali Celanil, kde po krátké výměně formalit získali doprovod ve formě Ilimae Ruin, mladé zjizvené kněžky-čekatelky.

Cesta z vesnice a skrze borovicové lesy a husté háje modrolistů ubíhala rychle. Ilimae nebyl příliš mnohomluvná, spíše se konverzaci u ohně vyhýbala a sedávala zásadně sama. Hned v začátku cesty se staly obětí přepadení gugů, aberací stvořených k požírání všeho živého, které i přes prvotní neúspěch nakonec pozabíjeli a vydali se po zpět po jejich stopách. Odměnou za prohrabování se v jámě plné hnijícího a nemocného masa jim bylo pár drobných předmětů a dřevěný roh, který si hraničář Vran hned přivlastnil.

Další noc Běžce vyrušil strašlivý řev, který se ozýval z nedaleka a jelikož do rána nebylo dlouho, vydali se prozkoumat jeho původ. Narazili na zcela zničený les – na jedné straně skoro spálený na uhel, na druhé jako kdyby opustila síla všechno živé. Hustý dým halil vrcholky stromů, ale to nejdůležitější objevili dobrodruzi pod nimi – nejprve kus drápu a poté i ohromné křídlo tyrkysové barvy - nepochybně dračí.

Lythithar okamžitě vyrazil k vzdušnému průzkumu. Co našel, ho však příliš nenadchlo. Ani ne míli od urvaného křídla se stal svědkem zvláštního výjevu. Mezi stromy se tyčila masivní hlava černého draka, který se skláněl nad menším drakem tyrkysové barvy. Možná mezi sebou mluvili, obsah však druid nestihl zjistit, neboť černý drak náhle sevřel hlavu druhého v čelistech a silné křupnutí dávalo tušit jeho neblahý osud.

Černý drak pak náhle zmizel a Lythithar tak mohl nerušeně pozorovat čilou aktivitu – na palouku se vytvořil masivní rudý portál, kolem kterého stály desítky goblinů v černých zbrojích a další desítky se snažily zajistit mrtvého ještěra provazy a řetězy, aby ho mohli přemístit skrze portál. Opodál stála trojice orků v černých kyrysech, tyto však zdobil červený trojkříž.

Druid se rychle vrátil ke zbytku družiny. Padlo rychlé rozhodnutí risknout uzmutí kousku draka a pomocí reinkarnace ho zachránit. Kněžku Ilimae ponechali u nalezeného křídla a družina vyrazila obhlédnout bojiště, neboť se domnívali, že vyjednáváním by asi tělo draka nezískali...

I přes pečlivé plánování však útok na draka nebyl úspěchem, jaký si družina představovala. Vallur nebyl sice ohrožen na životě při svém úkolu "uždibnout" kousek z draka, zato zbytek družiny byl ohrožen až příliš. Goblini totiž nebyli jediní, kteří proti družině vyrazili.... Ohromné stíny dvouhlavých obrů a zlobrů dávali tušit, že se nejedná jen o nějakou menší skupinu goblinoidů. A Běžci začali počítat ztráty - jako první zemřel Vickas, kterého zradil dřevěný roh – byl prokletý a místo přivolání bojovníků ho jen oslepil a zároveň prozradil jeho pozici šamanům, kteří na něj okamžitě seslali sérii ohnivých úderů, jenž ho spálily na škvarek. Elen, Lythithar, Petroň a Faerian unikli jen tak-tak, když se na scéně znovuobjevil obrovský černý drak. Díky teleportaci mu většina družiny unikla, všichni však bezhlavě směřovali k jámě hnijícího masa, kde se doufali ukrýt před čichem a zrakem rozlíceného plaza. Jak se choulili k páchnoucím kouskům zelenošedé hmoty a dusili se výpary mezi mrtvolami, došlo jim, že zapomněli na důležitou věc – zapomněli na kněžku Ilimae. Nechali ji střežit křídlo draka a v odpovědi na nevyřčenou otázku zda se stihla ukrýt, přeříznul ticho ostrý jek, který se vzápětí odmlčel. Dobrodruzi se však neodvážili vstát a protrpěli mnoho hodin, než se odvážili vystrčit hlavu z jámy.

Naštěstí drak a jeho služebníci usoudili, že se družina vydala směrem na sever a nikde nespatřili ani goblina, ani obry, ani mohutný stín draka. Poté, co se vyléčili z pobytu v jámě nemocí, vydali se obezřetně zpátky do míst, kde naposledy viděli Ilimae. A Ilimae i našli. Mrtvou, s břichem a hrudníkem rozpáranými jedným seknutím. Nebylo jí možné pomoci, Běžci tedy tělo nechali spočinout v zemi a začali dlouhou cestu do elfí vesnice, aby získali vzácný olej potřebný ke kouzlu reinkarnace pro tyrkysového draka.

Pouť zpátky ubíhala velmi pomalu v té pošmurné náladě, však nečekali, že na dohled od vesnice uvidí stoupat k nebi černý dým a špatná předtucha zmocnila se jich. Pospíchali, avšak nalezli jen smrt. Uprostřed Reitheilliaethoru na hromadě leželo mnoho těl, zčernalá a zlomená, na vysokých stožárech kolem nich další, v různých pokřivených polohách a zohavené. Z vesnice se také mnoho nedochovalo, část dřeva rozpustil plamen, část se zřítila sama v sebe a jen velice málo jich zůstalo stát. Poté, co družina strávila tento bezútěšný obraz, začali hledat přeživší a přepotřebný olej pro reinkarnaci draka. S olejem měli štěstí, podařilo se jim zachránit i několik dalších nerozbitých flakónků. Horší však byl výsledek pokusu o reinkarnaci draka, který se zvrtnul a místo majestátní bytosti se objevil.....králík. Reinkarnace se nezdařila. Neúspěch navíc ještě zhoršilo objevení několika přeživších elfů, kteří, když viděli tváře dobrodruhů, začali jim nadávat a házet kamínky a plivat – vesnici totiž, jak si domysleli i Běžci, napadl samotný černý drak s armádou goblinoidů. Při plenění provolával jméno Vickase Vrana a posmíval se elfům za jejich zhůvěřilost a hloupost. A informace o družině získal nepochybně od Ilimae....

Běžci si později uvédomili, že v době útoku nebyla přítomna část lovců, mezi nimi i otec Vickasových přítelkyň, a tudíž se nejspíše zkáze vyhnula. To jim nepřímo potvrdili i přeživší a riziko střetu s rozlícenými elfy se nikomu nejevilo jako přijatelné, z vesnice teda odešli k jihovýchodu a vydali se do míst, kam původně směrovali. Kousek za vesnicí je však zastavil statný drakorozený jménem Sedrith, poutník na cestě, kterého znepokojil kouř a vydal se prozkoumat jeho původ. Po rozpačitém seznámení nebyl nijak nakloněn družině pomoci. Jakmile však zjistil, že se jedná o draka, který tuto spoušť způsobil, rozhodl se k družině přidat. Společně by snad mohli alespoň překazit jeho plány, ať už jsou jakékoliv.

Jelikož však nikdo netušil, kde začít s hledáním draka, začali Běžci u žulové skály, kde vyvázli s holým životem a snažit se najít stopu tam. Po několikadenním pochodu se v dálce údolí vynořila neslavná skála. Pohled na ní však přivedl většinu družiny do šoku. Po krásném zeleném údolí v okolí nezbylo nic, jen černohnědá zem a zkroucené zbytky stromů které dokreslovali ponurý obraz.

Z úkrytu družina viděla desítky, možná stovky démonů, kteří se organizovali v menších jednotkách vedených glabrezu nebo marilithy - dráči, vrockové, černošupinatci, kradamové.....Běžci by při útoku čelili mnohohlavé armádě démonů. Opatrně se tedy proplížili kolem pevnosti a neviděni pokračovali netknutou částí údolí.

Po nějaké době narazili na zbytky zdí a dlážděných ulic, tak zarostlé zelení, že si zprvu nebyli jisti svým nálezem. Dle mapy právě zde by se mělo nacházet cosi, co yuan-ti ve Stříbroluní zajímalo. Důkladné ohledání širokého okolí odhalilo pod jedním z balvanů tajný průchod schody do podzemí. Výprava tak pokračovala do hlubin země a Běžci se brzy ocitli v místech podobných těm, kde na yuan-ti poprvé narazili - mnoho soch hadích lidí a hadů samotných a hned na začátku se museli vypořádat s útočnými obouhlavými hady.