Kladiven 1388 IX

Družina během pobytu U zlatého dubu rozhodla, že dalším cílem bude zjistit význam trojice bodů označených na mě získané v doupěti yuan-ti ve Stříbroluní. Po nutném nákupu nevyhnutelných zásob se Běžci vydali koňmo na jih, obešli Everlund a zamířili skrz řeku pod koruny stromů Vysokého hvozdu.

V počátku panovala určitá nejistota ohledně toho, kdo a kam bude vést, nakonec se ale většian usnesla, že je povede Vickas, neboť byl znalý místních poměrů a navíc zkušený stopař. Na začátku poutě však udatný hraničář zjistil, že nejen elfové, lidé a orkové používají stezku vedoucí do Reitheilliaethoru. Objevil stopy tvora, z jejichž vzezření se pouze Elen vynořilo v mysli slovo slaadi, rasy humanoidních žab démonického původu, tvrdě rozdělená do kast – co by však pohledávali zde? Jedna sada stop mířila ven z hvozdu, druhá, ta čerstvější, dovnitř. Kromě tohoto zvláštního nálezu cesta hvozdem ubíhala bez větších problémů (snad kromě nevydařeného přepadu bandou goblinů, které promptně vyřídili Vickas, Petroň a Faerian).

Až v závěru putování se dobrodruzi báli o život. Když najednou zaslechli křik, s výjimkou Vickase všichni běželi za zdrojem. Na okraji srázu pak uviděli, jak v údolí pod nimi trhá čtveřice démonů elfí ženu na kusy. Takové démony však nikdo z družiny nikdy neviděl, ale jako skuteční hrdinové se trojice půlčíků vrhla do boje na Elemerovi. Kvarteto dole je však zaregistrovalo a okřídlený démon spustil krupobití žhavých střel, které stačily přesvědčit Vallura, že za tohle mu to mrtvá elfka nestojí a poroučel se z archy zkázy jménem Elemer.

Zatím druhý z démonů, vysoký humanoid s čepelemi místo rukou se teleportoval přímo před Lythithara, kterého během několika vteřin skoro rozsekal na kusy. Elen na nic nečekala, popadla druida a teleportovala se též. V mezidobí nic netušící Vickas svačil kousek od stezky, kde ho také zastihlo varování Elen. Než však stačil pochopit, co se děje, musel se vyhnout lávovým koulím padajícím z jasného nebe a jen co přežil tento neočekávaný útok, byl u něj čepelový démon a hraničář ležel umírající u jeho nohou. Na sráz se však dostal už i okřídlený démon, který aktivně pátral po Elen i Lythitharovi. Druid se proměnil v ptáka a zmizel ve stromě, Elen vzlétla do vzduchu, kde se jí však dostalo nečekaného přijetí od okřídleného démona – vzduch naplnily miniaturní blesky – nezabily ji však a pomocí kouzel odolala i kyselinovým střelám a projektilům rozpáleného magmatu. Vida, že jeho útoky nemají smysl, to okřídlený i čepelový démon vzdali a zmizeli. Přežili.....

Na druhé frontě se vedlo Petroňovi a Faerianovi mnohem lépe. Když přistáli na palouku pod srázem, vrhla se na ně dvojice démonů, avšak jejich pitoreskní postavy Elemer zredukoval v cáry masa v několika okamžicích. Elfce již pomoct nemohli, vzali však alespoň přívěšek se symbolem Corellona Larethiana, který měla kolem krku.

Poté družina posbírala i Vallura a pokračovala po nutném ošetření ran v cestě do elfí vesnice. Tesně před ní ještě potkali skupinu uthgardských barbarů, kteří se vraceli právě z Reitheilliaethoru, kde výhodně prodali zboží, ale dobrodruhům příliš nápomocní nebyli.

Když Běžci dorazili do vesnice, jejich kroky nejdříve vedli do chrámu Corellona, kde odevzdali medailon mrtvé elfky a následně do Haly starších, kde pouze Vran byl připuštěn k audienci s Polbethem. Jako odměnu za uzavření démonického portálu se mu stařešina bohatě odměnil a věnoval mu i pár magických bot.

Družina přespala v jediném místním hostinci pro ne-elfy a druhý den ráno vyrazila na jihovýchod, kde dle mapy měli "něco" najít. Tři dny trvala cesta do oblasti vyznačené na mapě, ale kromě válečné tlupy orků nepotkali Běžci nic zajímavého. Až sledování stopy orků zpětně je přivedlo k ohromnému zelenému údolí. Za pomoci stromů a velice tupých zvířat zjistili, že v okolí se pohybuje větší množství yuan-ti, orků i žabích démonů - slaadů. Již z výšky nad údolím družina viděla zvláštní žulovou skálu, kterou si tak vyvolila jako první místo ke zkoumání. Vallurův stín stanul v čele štrůdlu dobrodruhů, ale jeskyně skryté uvnitř skály nebyly nijak zajímavé. Tedy alespoň do doby, kdy Běžci objevili v obrovské jeskynní místnosti desítky démonů, z nichž některé ihned poznali. Následně se stali svědky aktivace portálu, kterým do Říší vstupovali další a další démoni. Z této pasti bylo nutné okamžitě zmizet – družina se však místo útěku rozhodla stáhnout hlouběji do jeskyně, kde nalezli několik potetovaných mrtvol – bývalé thayské mágy a kouzelnice. Proč a jak se zde ocitli právě oni nebyl čas zjistit, neboť po spuštění pasti ukryté v tetování jedné z mrtvol se chodby naplnily démony.

Družina se rozhodla hájit dvě velice špatně přístupné jeskyňky, kde na ně mohl útočit jeden, maximálně dva démoni. I přes jejich snažení bylo jasné, že náporu neodolají, jako první zmizel Vallur a zbytek družiny (kromě druida, který zajel ladně pod kámen v podobě zemního elementála) musel vymyslet, jak se odsud dostat. Nakonec, i s pomocí Lythithara a kouzel Petroně, se družina semkla kolem Elen, která svou schopností dimenzionálních dveří vzala sebe i družinu na cestu daleko od žulové skály ---- a přímo do koruny mohutného stromu. Pak přišel úprk do Reitheilliaethoru, Běžci však nebyli kompletní. Druid a Vallur se oddělili při útěku, Vallur měl navíc štěstí, že díky Vickasovu daru v podobě magických bot se vyhnul jisté smrti z rukou tria okřídlených démonů.

Po několika dnech se všichni sešli v elfí vesnici – více-méně přežili cestu divočinou (až na Vallura, který si na památku donesl obří klíště přisáté na krku – Vickas mu ho tak expertně odstranil, že skoro vykrvácel....), ale odpočinek musel počkat – bylo nutné varovat elfy. K jejich velikému překvapení však Polbeth neviděl žádný důvod posílit východní a jižní hranici, podpořen jakýmsi druidem Edranem, který se snažil vyvrátit zprávy Běžců ohledně existence minimálně jedné démonické brány na východ a jiho východ od obydlí elfů.

Skupina si však velmi dobře pamatovala, jak ji Polbeth před mnoha měsíci využil k posílení vlastního vlivu ve zdejší komunitě a rozhodla se, že to nenechá jen tak. Naneštěstí další členové původní rady zahynuli za zvláštních, ale údajně přirozených okolností. Polbeth radu hbitě obsadil svými stoupenci a jedinou nadějí pro Běžce se tak stala sestra zabité přítelkyně Vickase.....