Kladiven 1388 VIII

Stříbroluní, hnízdo yuan-ti a jejich přisluhovačů

Po občerstvujícím spánku se Běžci vypravili – po důkladném uvážení – nejdříve do Domu nepřemožitelného. Kromě výsledku výslechu potřeboval Lythithar rychlé ošetření ran utržených v boji s golemem. V chrámu je dříve než Erssler odchytla Velea, paladinka, kterou zachránili ze spárů kněžích Ssetha. Ve svém pokoji (kde k jejich překvapení čekal i Erssler) jim vysvětlila, co se jí podařilo zjistit o čtveřici hrdinů yuan-ti, symbolech v chrámu Ssetha a „sarruccích“.

Znepokujující bylo především spojení Ssetha (kterého ctili i hrdinové yuan-ti), Dendara (jehož symboly nalezla Velea) a rasy sarrukhů, stvořitelů všech šupinatých ras Faerunu. Jakákoliv možnost, že šlo o užívání chrámu třemi různými frakcemi hadích lidí, se jí zdále dost nepravděpodobná, neboť symboly byly ponechány bez poskvrny.  Sarrukhové do obrazu příliš nezapadají, ví jen, že před mnoha tisíci lety vládli části tohoto světa a stvořili bezpočet inteligentních ras šupinatců a hadů, které je právem považují za polobohy.

Tady se do hovoru vložil Erssler, který měl špatnou zprávu. Vyslýchaný yuan-ti zemřel a jediné, co z něj vydolovali, byly jménay dvou ulic zde ve Stříbroluní. Na družinu tak padla prosba o došetření celé věci.

Družina se, hned, co se Lythithar vyléčil, rozdělila. Vallur a jeho stín spěchali na udané místo a Elen společně s Lythitharem za Methrammarem do Paláce Alustriel. Setkání s velitelem Legie Argent proběhlo hladce, Methrammar se jen tu a tam ptal, nakonec si nechal ještě zavolat Taerna, kterému svěřil prošetření portálu vedoucího k městu podobnému Xxiphu a jeho aboletím vládcům. Družině věnoval menší obnos za informace a prozatimně je propustil. Ta pak pospíchala za Vallurem, který mezitím již kroužil ulicemi Stříbroluní.

Na zmíněné adrese však zprvu nic zvláštního nebylo. Tuny gardistů, vojáků, žoldnéřů se zde promílaly davem, aby se dostaly ke svatostánku Tempa, jinak nebyly ulice ničím zajímavé. Stín však při naslouchání v domech v okolí slyšel několikrát jasné syčení přicházející z ulice. Vallur tedy blok domů obešel, aby se při návratu zpátky setkal s Elen a Lythitharem v jeho vlčí podobě.

Tomu bylo okamžitě jasné, že zde něco není v pořádku. Čich mu říkal, že v uličce stojí minimálně 15 hadích lidí, ale Běžci viděli jen pár žoldnéřů. Jelikož nemohl svým společníkům dát jasný vzkaz, vrhnul se druid na prvního yuan-ti, kterého cítil a pak….pak se vše změnilo.

Ze stínů i z vojáků se najednou stávaly pololidé-polohadi. S družinou však bojovala jen polovina, druhá šást unikla jednou z postranních ulic, na což Lythithar přišel poměrně rychle, ale jen Elen mu byla v patách. Vallur, jeho stín a Faerian s Elemerem dorážely zbytky vrahů a Brana pověřili doručením jednoho přeživšího přímo helmitům.

Mezitím Lythithar a Elen pronásledovali skupinu ulicí, ztratila se jim však ve sklepení jednoho z domů. Elen sice objevila tajný výstup, nemohli však přijít na to, jak ho otevřít. Tady se jako nápomocný opět ukázal Lythitharův čich, s pomocí kterého otevřeli poklop a čekala je sestup nevábně páchnoucím tunelem do stok. Naštěstí se museli prodírat podzemím jen možná ½ hodiny, než narazili na 2 výstupy na povrch.

Elen sice pasti očekávala, ne však na nezvyklých místech a navíc měla neuveřitelnou smůlu. Musela dokonce sáhnout k léčivé hůlce. Jeden výlez vedl do skladu, druhý na lehce rušnou ulici. Družina se tedy vydala opět do města, stopovat však nemusela dlouho, neboť Lythitharovi se ze zápachu hadů udělalo skoro nevolno. V okolí byla nepoužívaná taverna, několik menších domků a koželužní dílna.

Jako nejpravděpodobnější se Běžcům jevila právě opuštěná taverna, pátraní začalo tedy tam. Nebo, pátrání…spíše přímý útok skrz hlavní dveře. Taverna vypadala opravdu opuštěná. Družina se rozdělila a začala prohledávat přízemí. V tu samou chvíli však Elen a Faerian narazili na 2 hadí vrahy a Vallur na skupinu šedokožců (tedy dvojníků). Vzhledem k přesile 4:1 však musel půlčík utíkat a Elen s Faerianem zase čelit posilám v podobě trojice dalších vrahounů, kteří je zasypávali šipkami z konce chodby. Se vším se ale družina vypořádala, jeden z polohadů jim však utekl. I přes sledování jeho pachu přes půl města, do stájí a kolem paláce ho nenašli a po srážce s neuvěřitelným tupcem u městské brány (který si je navíc spletl s potulnou bandou divadelníků) raději pronásledování vzdali.

Vrátili se tedy do taverny, kde prozkoumali každou píď místa a objevili neuvěřitelné věci – hadi shromažďovali posledních  6 měsíců informace o posádkách, počtech, patrolách, důležitých osobách měst Stříbroluní, Sundabaru a Everlundu. Ve falešném šuplíku Elen navíc objevila zachovalou mapu Vysokého hvozdu bez popisků, na které byly vyznačeny 3 body, jejich smysl nejasný.

Nalezené dokumenty posbírali a vypravili se za Taernem, který byl nejdříve  v šoku z obrovského množství informací, které hadi získali, Běžcům vyjádřil poděkování darováním zvláštních předmětů a slevou na kupní právo taverny, odkud vyhnali polohadí špiony.