Kladiven 1388 VII

Stříbroluní

Před hrdiny zbytek zůstávalo podzemí k prozkoumání a několik možností - pár tunelů na sever a minimálně jeden na jih. Družina byla roztracena v jednotlivých částech, všichni se však sešli u průzkumu jižních tunelů. Vickas zde odhalil podivné jezírko plné zelené tekutiny posvátné Taloně. Co takové jezírko bohyně nemocí, moru a jedů může obsahovat, bylo jasnější než Amaunatorovo slunce. Běžci se museli vypořádat s dvojicí mrchožroutů, na jejichž mrtvolách rovnou i vyzkoušeli efekt jezírka - byl vskutku dychberoucí - tekutina rozežírala tkáň prakticky ihned. Naneštěstí ji však mohli přenést pouze v kamenné nádobě.....

Po dodatečném průzkumu severních chodeb Vallurem - který objevil jasné známky obydlení - byl Vickas obětí pasti, když si chtěl pouze vzít jednu pochodeň. Po drobném incidentu se družina rozhodla pokračovat v průzkumu severovýchodní části podzemí, kde hned narazila na agresivní nestvůru, ze všeho nejvíce připomínající otyugha, ale navíc měla hned dvě chapadla a byla neobvykle mrštná.

Vickasova přesná a smrtící střelba její vyřešila problém s otyughem. V mezidobí však část družiny chtěla doupě nestvůry obejít, narazila však na zvláštní místnost plnou krys, pavouků a jiné havěti. Nakonec se skrze ní Běžci dostali chůzí těsně nad zemí po pevném povrchu vytvořeném jakýmsi kouzlem. Při zkoumání zbytku chodeb severovýchodu však našli jen podivnou bzučící kouli, jinak nic zajímavého.

O něco dál na sever však dobrodruzi narazili na dvojici krysodlaků, jeden padl mrtev, druhý však unikl. Při pronásledování Běžci objevili ohromný kamenný dóm, z něhož vycházelo několik tunelů, avšak jen jeden jediný na sever. Zbývající tunely skrývaly už jenom explodující zombie a chodbu posetou pastmi.

Východ z dómu na sever vedl do další oblasti stok, kde zdi zdobilo bezpočet symbolů Talony - snad Talonina svatyně? Běžci se rozprchli prohledat nejbližší okolí, nenarazili však na příliš mnoho zajímavých věcí (kromě místnosti se sochami klečících žen, zasypaným schodištěm a rozbitým oltářem). Jedinou zvláštností byl zvuk kovářského kladiva a bouchání, které se ozývalo z druhé strany stoky. Družina se opatrně vydala na průzkum. Na druhé straně objevili vězení, některým obyvatelům cel však již nebylo pomoci. Lidé, elfové, trpaslíci, půlčíci – různé rasy z různých vrstev společenského, jak se dozvěděli, když je osvobodili. Celkem našli 5 přeživších.......... Od nich také zjistili, že zde vládne Mistr cel, zrůda, která si tady vytvořila vlastní království. O dalších obyvatelích podzemí však nic netušili.

Za několik okamihů se však dveře vedoucí z vězení na východ, do doupěte Mistra cel, rozrazily a do místnosti vrazil samotný Mistr cel – masivní polovlk/poločlověk, kterého následovala skupina podivných mechanických bytostí. Během souboje však družinu napadla i dvojice yuan-ti. Po krátké bitvě slavili Běžci vítězství, mohli teda prozkoumat část za celami. Tam nalezli obrovskou kovárnu společně s nechutnými zbytky lidských a jiných těl, které byly vystaveny na odiv. V další části „kovárny“ si povšimli zvláštního obrazce na zemi, který identifikovali jako zavřený obousměrný portál. Po tom, co se Elen povedlo s pomocí kouzelného prstene zjistit aktivační heslo, už nic nebránilo družině, aby se vydala prozkoumat druhou stranu přenašeče. Elen (společně s oživlým kamenem) se rozhodla vzít na sebe riziko a vstoupila do obrazce. Po několika okamžicích se ocitla ve svatyni....ale rozhodně ne běžné. Kolem ní stálo minimálně tucet hadích lidí, yuan-ti, kteří rozhodně nebyli nijak nadšeni jejím vpádem. Elen se povedlo jen tak-tak uniknout pomocí vlastní teleportační magie s vypětím všech sil. Skončila na stole právě obědvajícího měšťana Stříbroluní. I přes vysvětlování jí stráž a později Magická garda zajala a odvedla do cely.

V mezidobí družina, díky spojení Brana s oživlým kamenem, zjistila, co se Elen přihodilo a promptně zablokovala portál obrovským balvanem. I s přeživšími vězni se vrátila do Stříbroluní, kde po peripetiích nakonec Magická garda Elen propustila. Osvobození vězni byli předáni stráži. Následující den upovědomili Methrammara o hadí svatyni. Setkání s ním sice pomohlo některá místa objasnit, zůstávalo ale příliš mnoho otázek. Methrammar jim také následně dal za úkol zjistit polohu chrámu yuan-ti a podle možností i důvody její existence. Následně je velitel Legie Argent propustil a družina si ještě mohla užít den ve městě. Potkali i jednoho ze zachráněných.

Druhý den ráno se vydali zpátky do podzemí města až do chrámu Talony. Prozkoumali severní chodby od obydlí mistra cel a narazili hned na několik zajímavých věcí. V jednom menším oratoriu našli těla několika kultistů a venedémonů, kteří se vzájemně pozabíjeli. Zvláštní však bylo, že těla démonů zůstala i po své smrti na materiální sféře. Rovněž zbytek chodeb, které kult obýval, byl prázdný, pouze v jedné ze slepých odboček družinu překvapila dvojice slizů. Jelikož většina dalších chodeb byla neschůdná, zůstala družině jen jedna možnost – cesta jižním tunelem do neznáma....