Kladiven 1388 VI

Přisluhovači této bohyně téměř nepochybně sehráli svou roli v bitvě před Stříbroluním. Havrani z Mirabaru dostali za úkol zjistit všechno o vůdcích orčí armády - Běžce však čekal mnohem horší úkol – zjistit, kde ve městě by se mohla skrývat svatyně Talony.

S prázdným žaludkem se však rozmýšlí špatně, dobrodruzi tedy zapadli do nejbližšího hostince a dosyta se najedli. Pozornosti neušla skupinka Havranů, kteří se usadili opodál – večer však utekl rychle, bez provokací a družina se rozhodla začít s pátráním další den.

Druhý den již zavčasu vydřepli do hlavní místnosti hostince, kde po krátké hádce s hostinským a děvečkou raději vyrazili do ulic města si něco sehnat k jídlu – někdo "skutečné" maso, někdo jablko, jiný zase domácí sýr – u stánků Stříbroluní se dalo vždy dobře najíst (to platí i pro místní povaleče...).

Jelikož Lejenna potřebovala nové vybavení (tedy jedy) první kroky je vedli do Kolegia, kde náhodou narazili na Paol Tirina Sionehra, který je radostně zavedl do sklepů Kolegia a laboratoří Ri´bakriho. Alchymista jim nabídnul potentní jedy, avšak za cenu illithidí krve, kterou samozřejmě u sebe nmeěli. Zatímco Lejenna zůstala s Ri´bakrim, Vallur a Vickas se rozhodli vyzkoušet magické hůlky – jedna byla identifikovatelná lehce, o té druhé však mágové moc nevěděli – jen to, že je nějakým způsobem zparchantělá. Dobrovolníky hledali nejdříve mezi pobudy, které však jejich nabídka neuchvátila – u studentů Kolegia ale uspěli. Když však z neurčené hůlky vytrysklo zelené světlo, které se před cílem obrátilo a sežehlo sesilatele a zůstala z něj hromádka prachu, smích všechny účastníky přešel. Tedy částečně vyjma Vickase a Vallura.

Na místo se okamžitě sběhla část Mistrů Kolegia – včetně strážných golemů – a začalo hádání a křik. Nakonec se Mistři Kolegia shodli na trestu pro Rychlé běžce – vyhoštění z Kolegia do konce života, peníze pro rodinu studenta a úkol, který budou muset pro Kolegium vykonat do jednoho měsíce. A jelikož úkol vybíral Ri´bakri, bylo nasnadě, co jím bude.

Než Mistr dokončil větu, Burjah již stál u mříže do stoky o 150 stop dále a dobýval se dovnitř. Po příjemném slunečném ráno ve městě byla páchnoucí stoka nepříjemnou změnou. Družina se vydala dál do hloubky městských kanálů. Nejdříve se řídila pravidlem pravé ruky – avšak po 30 kříženích, sestupech dolů a 3-úrovňových svodních se tak nějak začali ztrácet. Během putování narazili hned na několik roztodivných věcí – chuula, prchající krysy (desítky tisíc krys tedy), podivné otřesy, mrtvoly, zvláštní runy, u kterých si Vickas dlouho nemohl vzpomenout, kde je viděl, zapomenuté krypty staré tisíce let…

Hluboko pod zemí však Běžci narazili na něco, co neočekávali. Na kamenné zdi starého tunelu přibité 3 ženy, jejichž ruce tvořily rovnoramenný trojúhelník, uvnitř fialový s několika zlatými kapkami – svatý symbol Talony.

Družina znejistěla – doupě Taloniných kněží rozhodně netoužili objevit a tady narazili na jejich svatý symbol. Rozhodli se však tunely za symbolem prozkoumat i tak. A hned v první obrovské "jeskyni" objevily ruiny domu, jehož architektura byla vskutku prapodivná a vypadal prostě "cizí".

Následovaly další chodby, které spíš připomínaly úzké uličky města a družina se musela vypořádat s obřími krysami, čelit podivným nemrtvým, z jejichž útrob na ně útočily chapadla a poradit s několika nebezpečnými pastmi – avšak stále nebyla blíže srdci tohoto podivného podzemí.....