Kladiven 1388 IV

Stříbroluní

Družinu se zamyšlení vytrhly kroky a cinkání zbroje z chodby za nimi. Do rozdělovníku majestátně vplul muž ve středních letech v plné plátové zbroji, se štítem a dlouhým mečem. Po obligátní otázce, zda před ním stojí nepřátelé Torma následovala další obligátní otázka – a sice zda před ním stojí Rychlí běžci. Několik nejistých otázek a namířených zbraní jenom zvýšilo napětí – dokud samozvaný paladin Motor neřekl, že ho posílá „Těžká pěst“ Mraskin Toelaunth z Haly ostražitosti v Sundabaru. Ví o potížích, kterým družina čelí a posílá služebníka Oka, které nikdy nespí, jako pomoc. Navíc si s nimi přeje co nejrychleji mluvit. Když družina uznala, že může Motorovi (omezeně) věřit, mohla pokračovat dál.

Na východ se štola táhla asi 200 stop, vepředu kráčel Motor a za ním se táhnul zbytek družiny. Dorazil až k ústí velké jeskyně, kam neohroženě vkráčel. Prostor byl rozdělen na 2 nestejné poloviny oddělené průrvou s magmatem. Za ní na jedné vyvýšenině levitoval klečící muž v rudém rouchu (všem nechvalně známý Valen Jitrobril), vedle něj byla stočená v klubíčku obrovská hadí nestvůra s hlavou ženy a před nimi stála dvojice troglodytů. Nikdo z nich však nejevil zájem o boj, Valen měl dokonce zavřené oči.

Jak však družina začala proudit dovnitř, muž v rudém se probral k životu a stejně tak i nága. Kolem něj se objevily průsvitné postavy dvou dalších v rudých hávech – vetchý stařec jménem Liaro Pash´kek (kterého družina vzdáleně potkala již ve Stříbroluní) a mladá žena jménem Kymas. Krátce spolu mluvili, aby se pak později oba vytratili.

Po několika úvodních šípech a střelbě Běžců se na druhou stranu dostal Faerian a Elemer, kteří zaútočili na jednoho z troglodytů. Lejenna úspěšně atakovala nágu a Elen s Lythitharem začaly přivolávat bytosti. Překvapení nastalo, když spadl závoj neviditelnosti a odhalil šestici temných elfů a aboletha, kteří se okamžitě pustili do družiny. Několik z nich neúspěšně útočilo na Elemera, zatímco byli decimováni Faerianem. Na druhé straně Motor málem zemřel, když se neudržel na úzké římse před nágou. Díky šípům a jedu Lejenny však hravě dorazil nágu a odbřemenil tak střed pole, kde se vzájemně rubaly přivolané nestvůry (krysy, leopard či vlk), Valen, temní elfové a Burjah, který se spokojil se střelbou z kuše. I když byl Valen velice schopný, nedokázal čelit útokům tolika nestvůr a blektajícího tlamáče, načež ho v dalším kole vlk podrazil. Vickas mezitím nasázel několik šípů do Valena a sám byl málem ugrilován nágou. Valena dorazila čtyřmi rychlými údery Elen a následně se aboleth rozpadl v černý sliz a drowové začali prchat. Dvěma se podařilo uniknout, 2 byli zabiti a poslední 2 zajati.

Běžci se výměnou za jejich svobodu a peníze dozvěděli hned několik zajímavých věcí – elementální rudu potřebují jak Rudí mágové, tak drowové Ched Nassadu (konkrétně 7.dům města pod vedením Matrony Talabriny Claddath). Nága Opraxis byla jen prostředníkem, který přímo ovládal důl. Poradili jim, jak důl pohřbít a poté je družina propustila. Dle jejich rady naskládala množství rudy na jednu velkou hromadu, menší část (která jim později vybuchla) si vzali s sebou. Dali jim i dva dokumenty které vzali přímo Valenovi.

Prozkoumali zbylou část komplexu a konečně se ocitli venku, mimo stísněné prostory trpasličího dolu. Lythithar kontaktoval dryádu, která se mu odměnila moudrostí stromů a do rána již zeleň pokrývala větší část komplexu. Družina se rozhodla vrátit zpátky do Stříbroluní. Po poledni druhého dne se však začalo ozývat podivné dunění, které se z dálky jasně přibližovalo. Když Elen vykoukla nad vrcholky stromů, zamrazilo ji. Jak daleko doviděla, země se černala masou orků s tisícemi standart a kmenových znaků. Běžci začali běžet s větrem o závod. Lythithar raději zvolil podobu orla, neboť na koni mu to příliš nešlo. Podvečer se již mohli zastavit a černá masa byla skutečně o něco vzdálenější. Problémem však byla nově se vynořivší skupinka horských obrů rázující přímo k orkům, aby se k nim přidali. Večer Lejenna kontaktovala snovou zprávou Taerna. V noci si navíc všimli podivné rudožluté záře mezi štíty Hřbetu světa. Ráno s Elen komunikoval samotný Taern, který dorazil teleportačním kruhem i s několika pomocníky a Methrammarem. Po tom, co se oba vlastníma očima přesvědčili o orčí hrozbě, se jim ve tvářích zračili skutečné obavy. Běžcům nabídli možnost se vrátit do Stříbriluní s nimi, současný stav vyžaduje pomoc všech.

Družiníci totiž zjistili, že tato není jediná armáda, která se žene z Hřbetu světa na Stříbrné pomezí. Taern jim ukázal, že na západě a na severovýchodě se shromažďují další desetitisíce orků. Stříbroluní povolalo všechny zálohy, všechny dobrodruhy (dokonce i bardy) a žoldnéře, které šlo najmout, aby bylo schopno čelit této hrozbě.

Obranou města pověřili trpaslíka, který z nepochopitelného důvodu hloubil zákopy před městem. Během inspekce opevnění to Vickase nesmírně vytočilo a ihned se dožadoval nových opatření a sám šel trpaslíkovi nadávat. Zatímco se přel s nahluchlým Mistrem obrany Stříbrluní, na hradby dosednul a svalil se hipogryf, na kterém seděl polomrtvý zvěd. Dobelhal se k Methrammarovi a přinesl několik špatných zpráv. Hraničáři a zvědi nastražili v lese pasti, ale orků je příliš mnoho. Obě perutě hipogryfů a gryfů Legie Argent byli vyvražděny draky! Smrt přišla z oblaků, vynořili se tři zelení, dva rudí, modří a jeden černý drak. Oddíly roztrhali na kusy, on sám je jediným přeživším. Methrammar v tu chvíli neměl v sobě ani kapku krve.

Poté sám, společně s družinou, odkráčel směrem k Paláci Alustriel. Tam zanedlouho začala bojová porada, během které Alustriel oznámila pomoc několika dobrých draků, bohužel příliš málo. O pomoc požádala všechny Vyvolené. Navíc jim odhalila další znepokojivý fakt. Armáda humanoidů překonala během 1 dne vzdálenost 3 dnů pochodů, což by nemělo být možné. A když se rada dověděla o dracích, Mistr obrany jednoduše vstal, něco prohlásil a ze síně prostě odešel. Ponurá atmosféra dala šanci Vickasovi, který navrhnul zasypat brány a alespoň tak útočníky zpomalit. Alustriel rozhodla o úplné evakuaci Stříbroluní. Bránit zůstane jenom Stříbrná legie za pomoci dobrodruhů a žoldnéřů. Běžcům nabídla slávu (možná posmrtnou) v podobě místa přímo nad hlavní severní bránou, kde očekávají největší nápor. Ti nabídku, ač neradi, přijali.

Zbývalo jenom vyřešit kdo, nebo co, stojí za masivními armádami orků ženoucích se ze svých nor a kdo jim pomáhá s přesunem na tak velké vzdálenosti. Za tím účelem Elen skvěle posloužila hlava Valena, kterou pro ně na krátkou chvíli oživil jeden z Helmových kněží. Díky Valenovi však zjistili, že Rudí mágové, ani malarité prsty v současné situaci nemají, že se blíží návrat Černého prince, Vládce východního větru Pazuzu a Nositelky morů, Talony. Za ohromnými armádami tedy stojí Talona a Pazuzu. Než se však mohli zeptat na poslední otázku, Valenova hlava vypověděla službu.

Zítra tedy měla nastat velká bitva o Stříbroluní, Lythithar se jim na chvilku ztratil, ale později se k nim opět přidal. Druhý den ráno se vydali obhlédnout brány – skoro všechny již byly upravené a evakuace pokračovala překotným tempem. Najednou se rozezněly trubky volající do zbraně. Když Běžci dorazili nad severní bránu, naskytnul se jim pohled na 70-80 tisíc hlav čítající hordu na vzdálenější části planiny, předvoj armády valící se za první linií.