Kladiven 1388 II

Druarský les

Skloněni nad mrtvolou půlčíka si družina rozdělila jeho zásoby značně potentního jedu a několik dalších flakónků. Cesta je dále vedla do hlubky Třpytivého lesa,  většinu dne pochodovali v tichu a pološeru.
Stereotyp cesty narušilo krátké setkání s pěticí lítých vlků, kteří spali na břehu malé říčky, družina se raději rozhodla je obejít. K čemu by jim teď posloužil zbytečný boj….

Dál se prodírali houštinami směrem na severoseverozápad a druid je neomylně vedl dál ke hranicím Druarského lesa. Snažil se promlouvat i se zvířaty, ale rozhovor s ušatcem nepřinesl kýžený výsledek, když si nebohé zvíře málem rozmlátilo hlavu o strom. Aspoň ho pak Lejenna slušně zařízla a byl z něj chutný pokrm k večeři.

Druhý den ráno je u starých ruin překvapila skupina orků, které vyřídila jedna dobře mířená ohnivá koule a tlupa divokých opic.  Dokonce získali i živého zajatce, který se však ukázal být nepříliš spolupracující, ale aspoň něco z něj získali.

Po chvilce dorazili na lesní cestu, hůře udržovanou, ale dle stop kol stále používanou. Netrvalo dlouho, než v dálce spatřili karavanu vozů s asi  20 jezdci na ponících. Když se skupina přiblížila, jasně rozpoznali, kdo proti nim vlastně jede – trpaslíci. Jejich velitel i se stráží je pozdravil a požádal je o uvolnění cesty. Když se však Lythithar zeptal na něco jménem Falrum, trpaslík k němu doběhl  a přiložil mu hrot meče k břichu. Nastálou vypjatou situaci, kdy na sebe oba tábory mířily zbraněmi i kouzly, nakonec diplomaticky rozseknul Lythithar za pomoci Amadea.

Trpaslík musel nakonec přivolat vůdce karavany, staršího jménem Rak. Ten, naštěstí, poznal důvod příchodu druida a pochválil ho za jeho narekrutování dobdrodruhů. Falrum je trpasličí název pro důl, resp.doly, ve kterých donedávna těžili elementální rudu, velice ceněný artikl. Najednou dodávky rudy skončily a důl oneměl. Kontingenty vojáků, kouzelníků a runových mistrů se nevrátili a klany požádali o pomoc svého starého přítele z Vysokého hvozdu. Hlavním podezřelým jsou temní elfové a několik dalších lidí, kteří před jistou dobu do dolu vkročili, ale již z něj nevyšli. Popis odpovídal Valenovi.

Rychlí běžci nemuseli víc slyšet a freneticky se chtěli prodrat k onomu dolu. Jelikož cesta byla skrytá, vyčlenil Rak deset jezdců, kteří je k začátku stezky měli doprovodit a rozloučil se s nimi.

Hrdinové pak pokračovali několik hodin po lesní cestě, až nakonec u kamene, jenž měl připomínat orčí zub, ale spíše jim připadal jako plátek šunky, opět vkročili do hustého jehličnatého lesa. Cesta ubíhala poměrně rychle, po nějaké době narazili na podivný domek stranou, trochu ošarpalý, ale stále stojící. Vickas se rozhodnul, že postřílí všechny, kteří budou uvnitř, naneštěstí to však zahrnovalo postarší ženu, kterou proklál jedním výstřelem z luku. Marná byla snaha ji zachránit, zemřela, aniž by se dobdrodruzi dozvédli, kdo vlastně byla. V jejím skromném příbytku objevili skrýš střeženou magickou pastí, kterou Vickas omylem spustil a ona ho proměnila v racka. Burjaha a Lejennu to tak dopálilo, že ho chtěli okamžitě popravit, ale zachránil ho Faerian a Amadeus. Nakonec ustanovili soud, neboť nikdo z nich netoužil po vězení nebo stětí. Konečně se dohodli tak, že pokud nastanou problémy, Vrana prostě vydají autoritám. Pohřbili ženu (tak, aby ji nikdo nenašel), vyplundrovali tajnou skrýš a vrátili se zpět na cestu.

Důl Falrum na sebe nenechal dlouho čekat. Postupně se před nimi vynářel z mlhy obrovitý kamenný stín, masivní hora vyrůstající přímo ze země. Na stovky stop kolem ní ležela vrstva sněhu, o pár stop dále však ani ani jedno stéblo trávy nebylo mokré. V okolí vládlo naprosté ticho.

Kamenné dveře do důlního komplexu evidentně nikdo nestřežil a družina postoupila přes podivné „nádvoří“ až do pevnůstky chránící důl. U vstupní brány našli několik troglodytích šupin a později i troglodyty, kteří je napadli ve velké stáji. Něco na nich bylo špatně, ale dobrodruzi  si nebyli přesně jisti. Průzkum vyprázdněného komplexu postupoval rychle, dokud v jedné ze severních místností neobjevily živé stromy rostoucí přímo z kamenných desek podlahy.

Zanedlouho na to narazili na dryádu Kehenii, samozvanou vládkyni pevnosti. Než stihla napáchat škody, Elen ji spěšně proměnila ve slepici, kterou si chtěli dobdruzi střídave ponechat a zabít. Po přesvědčování jim nakonec pověděla o nepravostech trpaslíků, jejich výrubech a zlosti lesa. I o tom, jak se spolčila s nágou Oprexis a společně vyhladili obyvatele trpasličí dolu. I o Valenovi, temném elfovi a dalších, kteří se již nějakou dobu trousili k náze.  Po protahování se ji nakonec Běžci  propustili i s jejími dětmi – stromy.

Kehenia jim také sdělila, že hlavní vstup do dolů Opraxis zavalila a zůstala tak jenom díra ve věznici, kudy by se do spodních pater mohli dostat dobrodruzi. Těd ještě zůstává prohledat zbytek pevnůstky a poté sestoupit do nižších pater najít Valena.