Kladiven 1388 I

Vysoký hvozd, Stříbroluní, Citadela Adbar, Chladné údolí

Po únavném boji se Lejenna a Brujah stáhli dozadu, aby pokračovali v hlídaní zajatce. Mezitím se Vickas, Elen a Bran rozhodli prozkoumat onu zvláštní místnost s temnou elfkou.

Než se mohli vydat na cestu, zastavilo je mručení, které se ozývalo z jedné z chodeb za nimi. Do světla pochodní vešel dlouhý šedavý medvěd, lehce pohublý. Vickas si nejdříve myslel, že dorazil jeho vytoužený společník, pravda však byla mnohem jednodušší. Samotářský druid konečně našel pachovou stopu, kterou sledoval již několik týdnů….ale nebyl čas, aby vše vyzradil.

Kromě druida se však z tmy průchodu vynořil další člověk, muž, oblečený v podivném hávu. Představil se jako Keideron, tulák a zapřisáhlý odpůrce magie. Družinu sledoval nějakou chvilku, neboť doufal, že odkryjí prastarou ruinu, jejíž skryté mechanismy a pasti bude moci prozkoumat. Věděl, že Brujah před chvílí zničil ozubené kolo a požádal Běžce o možnost prostudovat mechanismus výměnou za několik set zlatých.

Zatímco Keideron zkoumal stroj, družina se radila co udělat s podivným medvědem. Jelikož nejevil známky agrese, rozhodli se nechat ho belhat za sebou. Nerozhodnost přerušila série drobných otřesů a vzdálených detonací, které přicházely z jihu. „Protančili“ polem magických výbuchů a Elen potichu zkoumala místnost, jež jim dříve popsala Lejenna. Všechno bylo správně…až na podivnou díru v zadní zdi místnosti.

Drowka seděla pŕed černou sochou a oči měla zavěné. Vickas nevydržel a rozeběhnul se dopředu, kde však přerušil linii označující působení kouzla alarm a místností se rozlehl příšerný jekot. Elfka otevřela oči, probodla Vickase pohledem a kolem trůnu se najednou zhmotnili pavouci a stínové postavy. Následně se začalo peklo.

Temná elfka nejdříve popálila Vickase a Elen plamenným úderem a povolala do boje stíny a pavouky. Proti nim vystartovala Elen a Vickas, jehož 3 šípy sestřelili jednoho z pavouků. Dál se mu už tak dobře nevedlo, neboť útok jednoho ze stínů a druhého pavouka ho málem stál život. Mezitím Elen zdárně pronásledovala drowku, kterou se jí nakonec podařilo zahnat do kouta, ale byl to medvěd a jeho vlčí spojenec, kteří jí uštědřili poslední úder. Elen a medvěd pak obrátili pozornost na druhého ze stínů, v tom čase také dorazil Bran, kterého však omráčil prudký útok pavouka a začala do něj dorážet stínová postava. Jak Elen zabila jednoho démona, druhý zmizel těsně před tím, než ho Bran stihnul rozdrásat na kusy.

Vickase zachránil medvěd, který mu tlapou nastrkal do pusy borůvky. Elfka měla u sebe jenom pár cetek a podivný pedant, který Elen uschovala. Díra v zadní zdi místnosti vedla asi 60-70 stop hluboko do obrovské jeskyně skoro celé vyplněné vodou, kam až oko dovidělo. Vickas objevil navíc tajný průchod ve zdi, za kterým dobrodruhové nalezli drobnou komnatu, kterou využívala elfka – a množství dopisů, ve kterých prominentně figurovala jména Ched Nassad, Chyriel a Valen Jitrobril. Rudí mágové dodávali temným elfům otroky, výměnou za ně získávali nespecifikovanou substanci – a výměny se údajně odehrávaly vždy 15.den měsíce ve Stříbroluní! Elen při první příležitosti kontaktovala město, aby je o této hrozbě informovala.

Družina se zatím vrátila na začátek komplexu, kde původně objevili masivní kamenné dveře bez kliky a náznaku jak je otevřeít. Vickas ještě stihnul rozmlátit jednu sochu, v jejíž hlavě našel několik polodrahokamů.

Co se dveří týče, Elen správné dedukovala, že otevřít je nějakým způsobem musí pendant – a teorie se i potvrdila. Co však našla za dveřmi, ji nikterak nepotěšilo. Za západními dveřmi se skrýval portál do 101.úrovně Propasti, o které již dobdrodruzi slyšeli. I přes veškerou snahu nebylo možné portál znefukčnit, byl tedy alespoň uzavřen.

Druhé, severní dveře, skrývaly ještě podivnější věc – vodní nádrž, před kterou ležela trojice mrtvých těl drowů. Tušíce zradu, pomalu se družina přibližovala, až se najednou z vody vynořila bytost podobná abolethovi, naštěstí bez náznaku nějaké inteligence. Také ji Vickas ustřílel z luku – sice to trvalo asi 15 minut, ale bylo to efektivní. Elen zjistila, že tato nádrž vede přímo do jezera pod komplexem, ale příliš daleko se neodvažovala v naprosté tmě.

Unavení dobrodruzi se rozhodovali kam dál. Byla jistá, dost vysoká šance, že stihnou dorazit do Stříbroluní před polovinou měsíce a tím pádem zjistit nebo alespoň zkusit najít ono místo předání, na které se odkazovaly listy mrtvé elfky. Vrátili se ke zbytku družiny, kde prozatím rozbili tábor a zajistili svého hosta tak, aby jim neutekl. Na první noční stráži Elen zjistila, že onen medvěd je vlastně elf, který sleduje přímo ji. Dala mu sice najevo, kde je jeho místo, ale on jasně řekl, že odteď bude cestovat po jejím boku….

Cesta na severní hranici hvozdu ubíhala rychle, po část trasy dokonce sledovali stopy druhé části démonů, kteří zmasakrovali minimálně jeden oddíl orků. Našli je na dně strže, kde se démoni zastavili, evidentně čekajíce na nějaký impuls. Rychlí běžci se rozumně vzdálili a zanedlouho dospěli k řece. Po „přeobření“ následovala rychlá cesta směrem k Everlundu. Akorát je zarazilo, že na cestě nikoho nepotkali – příčinu však brzy odhalili. Orkové. Lhuvenhead byl obehnán palisádou a v noci družina viděla stovky světel táborových ohňů na jižních svazích Netherilských hor. Cesta do Stříbroluní, vyjma setkání se z ozbrojenými patrolami vojáků, se naštěstí obešla bez setkání s humanoidy.

Ve městě Paní Alustriel ale vládl stejný nepřirozený klid, který viděli jinde. Na jednom z prostranství zahlédli hromadu páchnoucích orčích mrtvol, které měly být spáleny. Úzké cesty a volná náměstí však znamenaly rychlý přesun do paláce, kde je očekávali v poradní síni. Přítomni byli všichni významnější členové rady a představitelé města a vojsk – Alustriel, Taern, Methrammar, Hennerych….

Vickas a Elen podali zprávu, načež se strhlá krátká hádka, kterou musela přerušit Alustriel. Na členy Luruaru se řítilo několik orčích armád, proto ta opatření a vojáci, ale Methrammar byl přesvědčen, že vše bude pod kontrolou. Zajatec Rychlých běžců zůstal nadále v péči Alustriel, která příslibila, že zjistí, co se vlastně s ubohým mužem stalo. Po rozpačitém ukončení spojeném s odevzdáním odměny je kontaktoval posel Taerna, který si přál s družinou mluvit před soumrakem.

Aby se zlato spravedlivě rozdělilo, nacpali se všichni do jedné z nejmenších tavern e městě a začali přepočítávat tisíce mincí. Klidný průběh narušil pouze mladý elf, který si příl mluvit s Lythitharem (tak družina vlastně zjistila, jak se onen tajemný druid jmenuje). O čem s Brumlou (přezdívka onoho tajemného druida) mluvil, nikdo neví. Zlato tozděleno, nastal čas navštívit Taerna. Informoval je o tom, že muž podobný Valenovi s několika společníky (minimálně 1 temným elfem) byl spatřen, jak opouští Stříbroluní a posléze viděn v Druarském lese jedním z agentů Harfeníků. Agent se však odmlčel. Nikdo přesně neví, co tam pohledává, ale nic dobré to nebude. Jelikož cesty jsou nyní nebezpečné, Taern navrhnul použít transportační kruh do Citadely Adbar druhý den v poledne.

Družina souhlasila a před cestou ještě dokoupila potřebné zásoby v Invokatoriu, kde získala i několik zajímavých věcí. V poledne je pomocí magie Taern přenesl k Citadele Adbar, kde na čekal jejich průvodce, „barbar, kterého již znají.“ Obávajíce se nejhoršího (což se potvrdilo vzápětí, když onoho „barbara“ spatřili) pádili Rychlí běžci od Citadely Adbar pryč. Za sebou nechali desítky nechápavě se tvářících se trpaslíků a posmutnělého barbara.

Cesta dál je vedla po hradské, ale ani zde nepotkali skoro nikoho. První noc strávili v bezpečí lesa a vyhli se tak skupině zlobrů, která mašírovala na východ. Druhý den objevili mrtvolu jednoho trpaslík a zlobra. Když dorazili na místo, kde již bylo nutné vstoupit do lesa, vedení se ujal druid Lythi…Lytha….Brumla.

Na kraji lesa narazili na pološílenou ženu, která dokolečka opakovala 3 jména (Anabel, Midar, Eugenie) a „les je zpívající smrt“. Zanechajíce ženu jejímu osudu, skupina presovala dál do hloubky lesa. Podvečer narazila na zvláštnost – zpívajícího drobného človíčka (dle písně soudili na gnóma), který měl přes záda přehozen ohromný ranec a na hlavě pánev. Když zjistili, že jde o půlčíka, Vickas s ledvým klidem vytáhl 3 šípy a perfektně ho odstřelil. Nakonec se ukázalo, že šlo nejspíše o potulného vraha a alchymistu, soudě dle vybavení a jedů, které měl u sebe.

Do Druarského lesa však cesta ještě dlouhá...