Dlouhonoc 1387 VIII

Po porážce tria černých kostěných válečníků nastalo hašteření – kam se vlastně dát? Díra ve starobylém dubu nepůsobila přívětivě, ale Běžcům se zdálo, že vlastně ani jinou možnost nemají. Teď bylo nutné najít obětního ber….errr, průzkumníka, jehož role se ujala Lejenna. V dubu se skrývalo staré dřevěné schodiště, jehož konec byl v nedohlednu v hloubce. Jelikož Lejenna neměla možnost vidění v absolutní tmě, Elen se rozhodla zjistit, kam až schody vedou.

Celá družina se pak zastavila o mnoho desítek schodů později před vstupem do kobky, jejíž stěny byly tesány z kamene a jehož architekta si netroufl hádat ani Mori (skálopevně však věřil tomu, že to nepostavil žádný trpaslík či elf). Několik družiníků však postřehlo tiché a tlumené hlasy…temných elfů! Po sesbírání odvahy vpadla družiny do sálu, kde kromě sladce vonícího jezírka se žlutou tekutinou nic zajímavého nebylo. Ona podivná tekutina sloužila k potenciaci přivolávacích kouzel a Lejenna v jižní místnosti objevila samotný přivolávací kruh pro démony z nižších sfér Propasti.

Mezitím v místnosti s jezírkem se událo několik zvláštních věcí. Elen a Mori si všimli drobných bublinek v jezírku a pojali podezření, že nejsou sami. Jejich černé myšlenky potvrdila dvojice temných elfů, kteří se skrývali neviditelní u stropu a obrovská hmyzoidní potvora známá jako chuul. V nastálé bitvě se osvědčil Ferion (nyní přezdíván Pipin), když on a jeho vlk zničili bestii, která mezitím svým jedem stihla paralyzovat ¾ družiny.

To se však na dobrodruhy valilo další nebezpečí v podobě šestice dráčů a osylutha, kostěného ďábla. V tu chvíli si to nikdo nevšimnul, ale vidět pohromadě tyto dvě bytosti není zcela běžné….Osyluth se ukázal být tvrdým protivníkem se svými drápy připomínajícími kosy a kostěným bodcem plným jedu. Naštěstí blokoval cestu pro dráče, takže družina ho nakonec s pomocí Moriho a Lejennina posledního šípu přemohla a dráče rekreačně pobila. Poté se ujistila, že každého, kdo bude chtít aktivovat kruh, postihne nehoda v podobě výbuchu.

Průzkum pokračoval dál v západních chodbách, kde v jedné z místností Mori *objevil* asi 10 temných elfů, čekajících zahalených neviditelností. I když ho nedostali šipky s jedem, kouzlo hlubokého spánku na něj dolehlo a záchrana tak zbyla na zlodějce, synthesistovi a válečném knězovi. Dobře mířené užití kouzla vytvoř jámu se postaralo o drowí kouzelníčky a Elen se dokonce podařilo i zajat jednoho z nich (toho, který se zprvu zdál příliš zbabělý). Ferianovi ani Morimu se však jeho příběh (o drowím kontingentu z Ched Nassad střežícím tento komplex z nejasného důvodu pod velením vyšší knéžky Lolth) moc nelíbil (proč vlastně střežili místnost se sloupem, o kterém nic údajně neví?) a až knězovo včasné odhalení dalších vrstev magie ukázalo pravdu – pod slupkou sdílného drowího mága se skrýval očarovaný člověk, jenž byl zmámen a proměněn ve zdařilou napodobeninu temného elfa. Družina ho nechala spoutaného doufajíce, že se od něj dozví další informace a pomalu se sbírala k odpočinku i přes protesty Elen. V poklidném odchodu jim zabránila dvojice fázových pavouků, kterou však promptně vyřídili i přes počáteční frustraci. Na jejich tělech (kromě pár užitečných částí, které si Ferian ponechal) objevili znamení Lolth a rovněž znamení Černého plamene. Po chvilce hádání se zda si jít odpočinout a zbytek podzemí prozkoumat později se Elen a Ferian vydali na další průzkum, Lejenna s Morim zase k Branovi a Vranovi k odpočinku.

Elen i Ferian prozkoumali část komplexu na jihu a západě – objevili místnost s podivnými obrazci slooženými z čar a kruhů tvořenými drobnými černými kamínky, zaslechli podivný mužský zpěv-chorál posilující přivolávání, jehož zdroj však nezkoumali a Elen se obohatila o několik drahokamů z očí pavouků zasvěcených Lolth, Pavoučí bohyni. Nakonec se však raději vrátili do tábora, kde v klidu přečkali noc.

Další den odhalil, že nějaký nešťastník se pokusil aktivovat přivolávací kruh a zbylo z něj jenom ohořelé torso. Tam, kde včera Ferian a Elen slyšeli chorál posilující kouzlo, tam dnes našli jenom prázdnou přivolávací místnost, ve které kromě…ehm…zbytkových silných emocí nenašli zhola nic. I tuto část se rozhodl Mori sabotovat výbušným kouzlem.

Spokojeni se dostali až do půlkruhové dlouhé chodby, kde Elen a Ferian včera ukončili pátrání. V koridoru však narazili na několik pastí (z nichž propadliště málem připravilo Moriho o život), Lejenna však odhalila další a Běžci tak mohli nerušeně pokračovat labyrintem chodeb až do jejich srdce, kde nalezli ohromnou pětistupňovou pyramidu z hnědého kamene, který se běžně vyskytuje pouze v Nižším Podtemní. Zdi pyramidy zdobily nápisy v obskurním jazyce, jakési směsi jazyka prastarých elfů. Elen je částečně přeložila jako měsíc, hvězdu, slunce, oheň, tmu a smrt, po dvou nápisech na jižní a severní a po jednom na východní a západní stěně pyramidy. Kromě nich tam však bylo i několik drobných spínačů a celá stavba spíš připomínala masivní fokus přivolávací magie.

Nejhorší obavy se potvrdili, když se pyramida začala otáčet, jeden stupeň za druhým a před dobrodruhy se tvořil obrovský portál vedoucí do sféry Propasti. Jenom na několik okamžiků zahlédli mnohohlavé davy démonů v nesourodých skupinách od hydrodémonů přes suspiridémony až po hejna vroků, jenž provávali Pazuzu!Pazuzu! a oči hladově upírali k nešťastníkům vedle pyramidy. Portál byl již skoro dokončen, když společnými silami přišli Rychlí běžci na způsob jak zastavit přivolávání. Vedlejším důsledkem však bylo otevření průchodu pod pyramidou vedoucího neznámo kam….