Dlouhonoc 1387 V

Cesta Vysokým hvozdem se ukázala být spíše bludištěm než výpravou. Na mýtině družina nalezla celkem 3 sady stop. Jedny pocházely zcela jasně od entů, kteří se vydaly na sever, na jih naopak směřovaly stopy koboldů a na východ yuan-ti. Zajímavá směs na srdce Turlangova lesa.

Nakonec se kompanyje vydala cestou na jih, ze směru entů a po stopách koboldů. Les postupně houstnul a i zkušený hraničář, jakým byl Vickas, několikrát padnul na hubu. Podle mapy se měli Rychlí běžci nacházet uprostřed říše entů, ale spíše to vypadalo, že se blíži k jeskyni plné krvelačných hyder.

Zanedlouho narazili na podivný masivní kámen, u kterého detailní obhlídka odhalila kamenný poklop s dírou, ze kterého vanul nechutný smrad. Dlouho se rozhodovalo, zda to prozkoumat nebo ne, nebyl k tomu nijak velký důvod. Navíc někteří zaslechli podivné zvuky – praskání dřeva a výkřiky odněkud z jihu. Vzdušný průzkum Elen se ukázal více než užitečný - za pahorkem o míli jižně objevila enty, kteří masakrovali skupinu asi 30 humanoidů.

Rozhodnutí pomoct bylo jasné, než však celá družina dorazila na místo, našla jenom mrtvoly elfů a enty mizející v hloubce lesa. Pečlivě procházeli padlé (Vickas se skoro zhroutil, když mezi mrtvými objevil i děvčata-dvojčata ...) - a podařilo se najít mezi nimi dva živé – jednomu však léčení přivodilo poranění plic - zemřel. Druhý měl větší štěstí a po několika minutách již byl schopen mluvit a družině vysvětlil, co se stalo.

Elf byl součástí skupiny vyslané z vesnice Reitheilliaethoru, která měla za cíl zjistit důvody zvláštního chování entů v Turlangových lesích. Množily se zprávy o jejich zmizení a to výrazně znepokojovali starší ve vesnici. Od samého počátku však byla výprava prokleta. Nejdříve odráželi útoky yuan-ti, o kterých tady málokdo slyšel, poté čelili koboldům a jejich ochočeným bestiím a nakonec potkali samotného Turlanga s dvojici rozpáraných jednorožců ve svých rukou. Turlanga objevili několik mil na západ, na palouku s ruinami, o kterých nikdo z nich předtím neslyšel. Rozhodli se stáhnout, ale entové je začali pronásledovat a tady svedli svojí poslední bitvu. Jak dodal ke konci, musí nyní informovat starší ve vesnici. Poslední přeživší pak zmizel v hustém zeleném moři.

Před Běžci vyvstala otázka – kam nyní? Turlang musí být zastaven, o tom nebylo pochyb, ale jak? Klíčem budou ruiny? Nebo koboldové? Nebo yuan-ti? A jsou to ti samí, kteří se snažili infiltrovat Stříbroluní? Příliš mnoho směrů a příliš mnoho možností. Navíc ten podivný kámen plný zbytkové nekromacie a nemrtví....

Po vzteklé hádce padlo rozhodnutí nejdříve se vydat prohledat koboldí obydlí u oné masivní skály. Někdo již mezitím opět zaházel vchod...... Hloubka díry po pádu světelného kamene – asi 90 stop. Elen se rozhodla jít první a hned po pár stopách jí bylo jasné, o co se koboldi pokusili. Opticky nechali schodiště hned na začátku, aby budilo dojem, že směřuje do hloubky, v jedno místě však náhle končilo, nejspíše k velké nelibě toho, kdo po něm sestupoval. Šachta se následně rozšiřovala a zavedla Elen až do menší jeskyně. Po ní začal lézt zbytek družiny (kromě Brana, ten by se nepřecpal, takže musel býti zmenšen a proměněn na cikádu nebo jiný hmyz).

Dle tradice část lidí při šplhání spadla, někteří dokonce i vážně. V kombinaci se světelným kamenem tak rozhodně upozornili všechny bytosti na svou přítomnost. Postup komplexem jeskyní byl však pomalejší, jelikož v některých částech družina našla velice podivné věci. V jedné například masivní skalní komíny, ze kterých proudil zezdola mrazivý vzduch nebo z drobných černých kamínků vytvořenou tvář.

V hlavní části komplexu konečně narazili na koboldy. A hned několik. Z původního počtu 6-8 se nakonec vyklubala dobrá dvacítka, se kterou si družina jakž-takž poradila, nebýt otravných kyselinových střel šamanů. Po vyhlazení všeho živého v okolí začal průzkum – v SV rohu komplexu objevila družina i lávové jezero. Nejspíše nikdo z koboldů nepřežil, někteří se tedy chtěli utábořit, Elen a Lejenna se však rozhodli pokračovat dál. V jedné z jižních místností narazili na další lávové jezero, patrně propojené se severním. Překvapení jim však přichystaly bytosti, které se z lávy vynořili a málem oba z nich spálili svým magmatem.

Povedlo se jim varovat druhou část družiny a místo vedle lávy jako odpočinek nebylo možné. Nezůstalo nic jiného než prozkoumat zbytek jeskyní, a právě v jedné na jihovýchodě družina objevila dvojici koboldů, kteří v tranzu zaříkávali. Když se k nim přiblížili, povolala dvojice do boje masivní sochy ve výklencích, se kterými měla i celá družina problémy. Navíc se k nim od zad snažila pomalu přiblížit lávová bytost. Hojné používání kouzel vytvoř jámu a sádlo je nakonec zachránilo od naprostého debaklu a v Branově, Vickasově a Zlocvíkově případě i před smrtí.

Po těžkém boji znaveni odpočívají, Elen se však podařilo najít falešnou zeď, za kterou se skrývala menší knihovna a studovna, soudě podle zápachu, koboldí.....