Dlouhonoc 1387 II

Měsíční les, Stříbroluní

Amra zmizela. A nebylo nijak těžké uhodnout, kam se vydala. Existují pouze 3 místa, kam se mohla vydat – Černohrůz, Dutý spár nebo Malarova pevnost. Není však možné sledovat všechny 3 místa najednou, proto volba padá na Malarovu pevnost, odkud se dají dobře pozorovat ti, kteří přicházejí ze severní části lesa. Navíc právě v oklí tvrze byly nalezeny stopy jak lykantropů z pevnosti, tak malaritů ze severních držav.

Plán družiny vypadal následovně následovný. Pokud přepadnou a zmasakrují dostatek lykantropů, Lid černé krve proti nim vyšle početnější skupinu. A právě v tom okamžiku družina pomocí diverze napadne oslabenou pevnost. Plán neměl vůbec žádnou chybu.....až na to, že nefungoval. Během cesty k výrubu oddělujícímu jižní a severní část narazili celkem na dvě větší skupiny lykanů, které promptně vyřídili (díky Mystře za ohnivou kouli). Nepočítali však se zlobou místního druida, bláznivého nahého starce jménem Umeeno (zjištěno dodatečně), kterému Amadeus Zlocvík zničil (asi) posvátný strom. Úspěšně se mu povedlo hodit vinu na Brana, který jen nechápavě zíral. Druid ho následně pohřbil několik desítek metrů pod zem, kde by zůstal a zemřel nebýt Elen, která rukama-nohama a občas i pusou zachránila Branův život. Nakonec Umeeno souhlasil (z mimiky tváře se toho opravdu nedalo moc vyčíst) a družinu poslal někam k jihovýchodu a opakoval jméno Tudlang!Tudlang! (později přeloženo jako ent Turlang, jehož království se nachází v severní části Vysokého hvozdu).

Po nebezpečné srážce s druidem na postavy čekalo další nepříjemné pŕekvapení – Kervar byl zcela zničen. Díry v palisádě, ohořelá břevna a poničené domy byly důkazem řádění zuřivosti. Před domy a ruinami stály dřevěné kůly, na kterých v groteskních pózách trůnili vesničané. Všichni se domnívali, že dílo spáchala horda malaritů, teorie navíc byla podložena Elen, která při vzdušném průzkumu uviděla vycházet z vesnice dvojici vlkodlaků a družina pak našla západně i východně mnoho stop, které odpovídaly lykantropům.

V troskách vesničky nebylo moc k zachráně, přeci jen však družina objevila na smrt vyděšenou matku se dvěma děvčátkama, kteří se zázrakem zachránili ve dvojitém sklepení. Na matku však byla hrůza událostí nedávných tak silná, že si po záchraně sama vzala život a děvčátka (stále v šoku z toho, co zažili předtím) vzala pod svoje ochranná křídla Menda.

Atypická skupina se následně rozhodla pro cestu do Stříbroluní, kde bude nutné varovat Alustriel nebo Taerna před nájezdy Lidu černé krve. Cesta proběhla bez vážnějších událostí, po příchodu do Stříbroluní se však začali dít neskutečné věci.

Když se snažili vylíčit události dnů minulých, Menda a obě holčičky je obvinili z vyvraždění obyvatel vesničky Kervar. Upřímně řečeno to družinu šokovalo, když slyšeli o zvěrstvech, která měli údajně spáchat. A to vše přímo před zrakem Taerna, který právě spěchal za palácovými povinnostmi.

Družinu ihned obklíčilo několik desítek ozbrojenců, ale ani přesvědčování Taerna je nepřinutilo složit zbraně. Pak konečně někdo navrhl, aby se všichni odebrali do Helmova chrámu, kde by pomocí kouzel pravdy zjistili, kdo lže a kdo mluví pravdu. V doprovodu několika desítek stráží, Taerna, Mendy, 2 holčiček a davu zvědavců se celá suita přesunula do Ersslerova svatostánku, kde je uvítal sám Bdělý pán Thamm.

Když si vyslechnul návrh, souhlasil a začal odříkávat zaklínadlo, které mělo jakoukoliv lež potlačit a přinutit mluvící k pravdě. Družinu trochu zneklidňoval úškleb na tváři Mendy, ale považovali to za pouhé blufování. Jen do té doby, než začala mluvit jednaz holčiček a kouzlo jí dávalo za pravdu! Naopak, když promluvil někdo z Běžců, z jejich úst se linula úplně jiná slova, která potvrzovala podlý útok na vesnici! Naštěstí někteří zaregistrovali vliv druhého kouzla působícího pod tím prvním a upozornili Taerna na nekalost.

Mezi kněžími a akolyty si pak všimli i podezřelé osoby, která nejspíše kouzlo seslala - a byl to jeden ze starších knězů. Okamžitě se vrátili vzpomínky na dvojníky. A navíc s hrůzou zjistili, že v jednu chvíli Ersslerovi proběhl očima záblesk, který naposledy viděli v Kolegiu, když se šílený kouzelník ovládaný démonem snažil teleportovat a skončil rozpůlen zdí.

Mezitím se rozhořela hádka mezi helmity a doprovodem Taerna, který požadoval znovuseslání kouzla. Navzájem si s Bdělým pánem vyhrožovali a oba už vytáhli i zbraně. Pozornosti všech však unikla Menda a obě holčičky, z nichž jedna mrštně proběhla mezi hekajícími kleriky do zadní části chrámu. Druhá, společně s Mendou zůstali, a mezi nimi a družinou se rozhořel krátký, ale zuřivý boj, na konci kterého byla Menda v bezvédomí a holčička mrtvá.

Na první pohled však bylo jasné, že člověkem asi nikdy nebyla. Její krev měla spíše temněfialovou barvu, na což se Bran snažil vehementné všechny upozornit, ale neustále válčil s provokatérem v davu, který popuzoval ostatní vůči němu.

Mezitím Hanuh, Zlocvík a Elen (po vyrušení 2 kleriků v intimních chvílích) dospěli do místnosti, kde našli druhou holčičku, která se přímo před jejcih zraky změnila v démona babau. Podařilo se jim ho přemoci a jeho esenci poslali zpátky do Propasti. Než však zcela opustil svět, stihl se naposledy ušklíbnout a ledabyle oznámit, že jeho poslání byla dokonáno.

Události pak nabraly rychlý spád, kdy si Bdělý pán a podřízení sypali popel na hlavu a Erssler náležitě všem vyhuboval. Taern, očividně spokojen, se chtěl vrátit ke svým povinnostem, družina ho však požádala o schůzku osamotě před schůzí Rady další den.

Odpočinek však byl nedosažitelný, neboť Běžcům neuniklo, že ten, jenž seslal kouzlo před Ersslerem Thammem, vyklouzl ven a spěchal uličkami města. Věrný 4 (5)-nohý společník Hanuha se vydal na stopování, dlouho se ale nevracel, a hraničářovi začalo být jasné, že se něco pěkně podělalo. Svého psovlka našel dobodaného před chrámem Lathandera a stopy od něj vedly do stok Stříbroluní.

Nakonec se tam vydala celá družina, pátrání pod ulicemi však přineslo jenom zjištění, že ať ten, kdo napadl Elemera byl kdokoliv, unikl do Podtemní skrz odpadní vody ze stok. Elen se však rozhodla, že prozkoumá, kam se to vlastně útočník vydal a odvážně ve své polodračí podobě sešplhala na dno vodního propadu. Octla se na křižovatce chodeb různých tvarů a velikostí a jenom včasný skok na strop, kde se držela jako vosa teplého hobitího piva v Amnu, jí zachránil od rozsekání na kusy, když se znenadání do podzemí vbourala pětice klepetnatců okrových. Elen následně raději zmizela než by čelila smrtící přesile. Nepodařilo se tedy zjistit, kdo vlastně stojí za celým cirkusem, který se odehrál v Helmově chrámu a družina nebyla o nic moudřejší než na začátku....

Další den v paláci již netrpělivě klepali na dveře pracovny. K jejich velkému pŕekvapení se k nim přidal i Erssler Thamm, který, jak sám tvrdil, byl také zvědav na zprávy družiny ve světle útoku démonů na chrám Helma.

Není však jisté, zda Erssler není dalším z dvojníků nebo posedlý démonem. Má propojení na obě skupiny? Nebo slouží třetí straně?