Neuvěřitelná dobrodružství...

Kapitola 5 - Boj

Mladíci leželi za rozpadlou kamennou zídkou, která v dávných dobách tvořila součást nějaké stavby. Od vysazení z Šedého stínu putovali několik hodin na sever po pobřeží. Ještě před setměním nalezli rozvaliny starého opevnění a rozhodli se zde strávit noc. Snědli zásoby, které dostali od kapitána a roztáhli si deky. Na krajinu pomalu padal soumrak a vzduch od moře se začal ochlazovat. Sigismund přihodil dřevo na oheň a vstal aby se trochu protáhl před noční hlídkou. Ušel jen pár kroků, když se mu v hlavě ozval neutrálně znějící hlas:
„Kde jste? Jste na lodi?Mám pro tebe obchod.“
Sigi se zamračil a potřepal hlavou. Pak v duchu odpověděl:
„A kdo jako jsi? A kde jsi?“
Ihned mu přišla do mysli odpověď.
„Možnost jsi dostal. Děláš chybu. Chci co je moje. A dostanu to!“
Na to už Sigi nereagoval. Vrátil se zpět a o této podivné události řekl Maefovi, který se ukládal pod deku. Ten pokýval hlavou a řekl:
„Hmmm….existuje jisté pokročilé umění, rozuměj magické umění. A díky jednomu kouzlu dokáže dotyčný poslat krátkou zprávu na prakticky neomezenou vzdálenost. Jediné co potřebuje, je znát osobu, které vzkaz zasílá. Stačí, že ji někdy viděl. Ale byr to z té lepší stránky. Zná jen tebe, mě nic neposílal a hlavně - myslí si, že jsme stále na lodi. Prostě o nás neví, což je velká výhoda. Požene se za Šedým stínem někam k západní bráně. Máme tedy možnost zmizet. Dobrou noc a vzbuď mě na hlídku.“ Poté si lehl na bok a usnul. Sigi nechal oheň prakticky dohořet, jen několik řeřavých uhlíků rudě pableskovalo. Okolí pokryla tma a zvuk příboje a koncert cikád navozoval příjemnou atmosféru. Sigi se pousmál, když zahlédl na svém oblečení modře problikávat prachová zrnka. Jak hezké a příjemné světýlko. Jiskřička. A tady další. A další. Náhle zatřepal hlavou a zamžoural. Opravdu, po celém jeho oblečení se začali obědvat částečky prachu a modře zářili. Okamžitě vzbudil Maefa.
„Podívej. Modrý prach a pableskuje,“ ukázal bard na jednu částečku. Maef si začal pozorně prohlížet droboučký modře zářící prach. Jakoby vše se kolem začalo barvit domodra. Modravý přísvit se začal objevovat i mimo ně. Na trávě, na kamenech, kolem zídky. Maef vyskočil.
„Musíme zmizet, rychle. Někdo se sem přemísťuje. Nebo něco. U Gondova kladiva, někdo otvírá planetární bránu,“ zakřičel na Sigismunda a narval do batohu deku. Pak popadl kroužkovou košili a za běhu si ji začal přetahovat přes hlavu. Sigi popadl zbytek věcí a rozběhl se za ním.
Neuběhli dál než padesát yardů, když se za nimi z prostoru kde spali rozzářila čtyři místa jasným modrým světlem. A pak pohasla. Chvíli se zastavili a Maef se snažil si pořádně usadit zbroj, avšak ve spěchu v jakém si ji navlékal se mu to moc nedařilo. Sigismund sledoval rozvaliny a pak v tiché hrůze otevřel ústa. I Maef to zahlédl. Z míst, která zahořela modravým svitem vzlétli čtyři okřídlené stíny k obloze. Pak hlasitě zapištěli a vyrazili směrem k oběma přátelům.
Byla to pekelná stvoření. Všichni měli víceméně humanoidní tvary, avšak byli spíše karikaturou člověka. Vysocí byli asi čtyři stopy a záda jim pokrývala kožnatá netopýří křídla. Ale tím jejich vzájemná podobnost končila.
Dva z tvorů měli zelenavou kůži pokrytou slizem. Z křídel jim kapala odporně páchnoucí kapalina. Pod nánosem slizu nebylo možno rozeznat detaily hlavy, která vypadala jako hrouda hnijícího těsta. jejich horní končetiny byly obdařeny pařáty.
Třetí tvor měl světle modrou pokožku, která byla místy pokrytá popraškem bělostného sněhu. Krystalky ledu měl i na křídlech a s každým mávnutím kolem sebe vířil sněhové vločky. Hlava tohoto tvora byla nejvíce podobná lidské. Z holé hlavy však vystupovaly dva malé rohy podobné ledovým krápníkům. Oči tvora byly modré a nepřirozeně skelné. I jako ruce byly opatřeny pařáty.
Avšak nejbizardnějším ze všech byl poslední tvor. Jeho tělo pokrývali zelenomodré šupiny a na zádech, mezi křídly měl černou hřbetní ploutev jakou mívají ryby. I hlava tvora byla rybí a na bocích měl vypoulené rybí oči. „Bohové, co je to?“ vyhrkl světaznalý Sigismund při pohledu na přilétající netvory.
„Asi impové, mefiti, nebo co já vím. Připrav se k boje. Sakra, zatracená košile,“ zahučel Maef a snažil se upravit si nepadnoucí zbroj. Když viděl, že to nestihne dříve, než přiletí, popadl velké válečné kladivo a štít. Podíval se jak se Sigi ozbrojil mečem, otočili se zády k sobě, aby je nemohl nikdo obklopit. Sigismund uchopil do ruky kámen a zpěvavým hlasem jej rozsvítil a hodil na zem. Kolem nich byl dostatek světla, aby se mohli bezpečně pohybovat a pak to přišlo.
Rybák se skřekem vyčaroval podivný šíp z něhož odkapávala kouřící kyselin a vyslal jej na dvojici. Šíp se otřel Sigismundovi o stehno a zle jej popálil. Vzduch naplnil zápach škvařící se kůže a masa. Bard zkřivil obličej v bolestné šklebu, ale v tu chvíli na ně udeřili.
Z tlamy ledového tvora vytrysknul proud mrazivého vzduchu směrem k Maefovi. Ten pohotově zvedl svůj velký štít a odklonil mrazivý dech stanou, to co prošlo je ochladilo, ale nemohlo jim to ublížil. Maef vzápětí udeřil svým kladivem prolétávajícího ledového tvora. Zasáhl ho do boku a tvor se vzteklým a bolestivým zaječením poodletěl. Maef však neměl čas sledovat kam, protože se na ně sneslo množství úderů, kterými je zasahovali zbývající tvorové.
Sigismund vykryl mečem úder slizáka na krk. Pak ním otřásla rána a děkoval své zbroji, že nepřišel ke zranění, protože jej z boku napadl druhý slizák. Sigi neměl štít a tak se mohl bránit jen z jedné strany. Aby se dostal z obklíčení vrhnul se na zem a překulil se o kus vedle. Již zraněnou nohu mu zasáhl ostrý dráp a způsobil mu bolestivou ránu. Sigi poklekl na jedno koleno a zespodu sekl jednoho ze slizáků do břicha. Rána, která by byla pro normálního člověka smrtelná, však tvorovi způsobila jen drobné zranění. Sigi zaklel.
Maef se bránil útoku rybáka, který na něj zle dotíral pařáty. Maef mezi zuby drmolil modlitbu a prosil svého boha o pomoc. V tu chvíli se hlavice jeho kladiva rozzářila rudým světlem a maef cítil, jak jeho kladivo získalo na čas magickou moc pocházející přímo od Gonda. Silně udeřil a zasáhl rybáka do křídla. Ten se zaječením se zlomeným křídlem padl přímo k nohám Sigismunda. Ten využil tvorovi bezmocnosti a silným úderem mu odťal hlavu. Rybák se zachvěl v křeči a znehybněl.
Maef se rozběhl příteli na pomoc a snažil se upoutat pozornost útočících slizáků. Jeden z nich právě zasáhl pařáty sigismunda do ramene a ostré drápy pronikly kroužky jako stileto. Sigi s levou rukou bezvládně spuštěnou podél těla, sekal do slizáků a snažil se je udržet od těla. V tom okamžiku dorazil Maef a úderem mezi křídla jednoho tvora srazil. Tvor s rozdrcenou páteří se plácal po zemi dokud jeho trápení neukončil Sigi rychlým bodnutím.
Druhý slizák zapištěl a vrhnul se na Maefa. Ten před jeho bijícíma rukama musel ustupovat, a chránil si hlavu štítem. Pak pocítil prudkou bolest na hrudi. Slizákův pařát se dostal přes špatně nasazenou zbroj a hluboko se zaryl do novicova těla. Země okamžitě zrudla od Maefovi krve, která mu stékala po těle. Bolest jen na chvíli paralyzoval a on poklesl na kolena a jen se kryl štítem, před dopadajícími ranami.
Sigismund se rozběhl tak rychle jak to jen jeho zle poraněná noha dovolila začal zasypávat slizáka údery. Ten se zapištěním vzlétl k nebi a pak se střemhlav vrhnul na barda. Než však stačil Sigismunda srazit k zemi, bíle se zablesklo a slizák z jehož těla se kouřilo dopadl na zem. Zachvěl se a znehybněl. Sigi se otočil a uviděl klečícího Maefa, který držel v ruce místo kladiva tenkou hůlku. Zakrvácení přátelé se na sebe unaveně usmáli.
„Ještě jeden,“ zasípal Maef a ukázal k přibližujícímu se tvoru. S bolestivým výrazem vstal a ukryl hůlku. Popadl kladivo a toporně došel k Sigimu. Ten stál na pokraji vyčerpání, s rukou a nohou téměř bezvládnou.
Tak pojď, šmejde,“ zavolal Sigi a vyplivnul krvavou slinu. A tvor přišel.
Sigi s hrůzou sledoval jak se jeho kroužková košile pokrývá krystaly ledu pak ucítil šílenou bolest způsobenou mrazivým kovem. Začal ze sebe strhávat zbroj, aby zabránil šíření bolesti a omrzlinám.
Maef nečekal, jestli bude mít tvor v zásobě ještě jedno takové kouzlo a vrhnul se k němu. Ledový tvor nebyl příliš inteligentní a nebo byl zaslepen smrtí svých společníků a reagoval na Maefův pohyb útokem. Kdyby zůstal v bezpečné vzdálenosti ve vzduchu, mohl odstranit soupeře jednoduchým způsobem, takto však bojoval tváří v tvář zoufalému mladíkovi. Ten bil kladivem hlava nehlava a po nějaké chvíli zjistil, že tvor se již nehýbe. Některá z ran našla cíl a rozdrtila mu hlavu.
Maef pustil kladivo a odbelhal se k ležícímu příteli. Ten měl napolo svlečenou zbroj, která již nebyla pokryta zraňujícími mrazivými krystalky. Když zjisti, že bard dýchá jen velmi povrchně, klekl u něj a na jeho rány přiložil dlaně.
„Gonde, Divotvůrče. Prosím, dej mi sílu. Sílu na to, abych mohl vrátit unikající životní energii mému příteli,“ pronesl tichou modlitbu a v to okamžiku ucítil jak mu dlaněmi do Sigismundovi těla proudí léčívá energie, která zaceluje nejhorší rány. Po chvilce Sigi otevřel oči.
„Už je po všem, jsou mrtví,“ ubezpečil ho Maef a pomohl mu vstát.
„Měli bychom zkontrolovat místo odkud přišli, aby se to neopakovalo,“ řekl Sigi a tak se oba vydali zpět k rozvalinám. Cesta jim, vzhledem k přetrvávajícím zraněním trvala mnohem déle.
Na místě, kde byli původně utábořeni nalezli čtyři kruhy pokryté modrými mastnými sazemi. V jejich okolí ležela bez ladu a skladu zbroj, meč, štít a nějaké drobnosti.
„Tudy přišli. Těmito bránami. A zdá se, že je někdo povolal během jejich výpravy, nebo z výpravy, nebo já nevím. Prostě tyhle věci nejsou jejich. Na ně je to moc velké. Asi někoho zabili a okradli a když se vraceli tak…ale to je jedno. Vezmeme to s sebou. Třeba to prodáme,“ prohlédl si Maef místa příchodu tvorů.
„Pojďme odsud. Jsem k smrti unavenej a to skoro doslova. Vezmeme jejich kořist a vypadneme odsud,“ pronesl unaveně Sigi.
Sbalily vše co nalezli v táboře, včetně zbytku svých věcí, které zde ve spěchu zapomněli a doploužili se o pár set yardů dál. Zde prostě hodili deky do trávy a oba ulehli. Byli natolik vyčerpaní, že nebyli schopni držet hlídky ani ze sebe umýt všechnu krev a nečistoty. Usnuli téměř okamžitě.