Střípky Mezoameriky: Zbraně a zbroje

Zbroje a štíty

Zbroj

Základem byla klasická prošívanice ichcahuipilli. Netkaná bavlna se všila mezi dva kusy látky a ta byla našitá na kožený podklad. Dokonce jsem přišel na to, kde se vzala ona mystifikace se solí (tedy ne já, ale jistý pan Gates), nám již známý kronikář Diego de Landa si popletl slovo taab-přišít se slovem tab-sůl. Každopádně, tato zbroj byla velice pevná a odolná. Conquiscádoři si ji velice chválili a dokonce je měnili za své vlastní, třebaže kovové (nejspíš již značně zrezivělé). Našel jsem zmínku, že ona zmiňovaná úžasná odolnost prošívanice byla způsobena sisalovým vláknem, kterým se prošívala. To je údajně velmi odolné.
Prošívanice se vyráběla v několika typech: krátký kabátec s vázáním vzadu, měl-li rukávy, nebo vpředu, když byl bez rukávů. Další typ se oblékal přes hlavu, podobně jako svetr, byl bez rukávů a měl dvě verze, jednu pro méně vyznamenané válečníky, končící nad stehny, tak pro více vyznamenané válečníky, do půli stehen. Oba můžete vidět v kodexu Mendoza.
Další vrstvou, kterou měli obzvlášt vyznamenaní válečníci, byl oblek, či kostým, tlahuiztli, ten pokrýval téměř celé tělo. Jednalo se o oděv z látky, na které bylo nalepeno nabarvené peří, ať už k imitaci kůže jaguárů (jejich kůži nosila jen nejvyšší šlechta), peří orlů, či k vytváření jiných vzorů ("generálové" nosili oblek pojmenovaný bílá spektra). Jeho ochraná funkce tak byla mnohem menší, proto se pod ním nosila ještě prošívanice. Oblak chránil i jinak nechráněné ruce a po pírkách mohly některé zbraně sklouznout. Součástí tohoto oděvu byly i kamaše.
Starší variací na předchozí oděv je ehuatl, dlouhá halena či surcot vyrobená podobným způsobem. Nebyla tak běžná, její užívání se zachovalo na východ od Tenochtitlanu, od Tezcoca do Tlaxcally. Podle tradice byla užívána tamními bohy.
Další ochranou byly chrániče ramen (matemecatl) a holenice (cotzehuatl) ze dřeva, kůry či tenké vrstvy zlata, pokryté kůží a peřím. Dále pak nátepníky (matzopetztli). Tyto části byly nošeny s ehuatlem a nosily je vyšší vrstvy.
Helmy k ochraně hlavy byly ze dřeva, kosti (vycpané hlavy a lebky) či kůže, bohatě zdobené peřím. Zarážející je však jejich nepřítomnost v kodexech. Je tedy otázka, jestli většina vojáků měla holou hlavu či jednoduché kožené čapky.

Popis: válečný kostým ehuatl s chrániči nohou a rukou z kodexu Ixtilxochitl, válečník má na zádech buben k vydávání sígnálů

Štít

Štíty (Chimalli) si můžeme rozdělit na praktické a umělecké.Mahuizzoh chimalli byly složité tapisérie z peří. Tímto umění byly proslulí Aztékové. Štíty určené do války (yaochimalli) byly buď těžké (cuauhchimalli), vyrobené ze dřeva, nebo lehké štíty (otlachimalli), vyrobené z materiálů jako je bambus, stonky kukuřice, bavlna a svázané sisalem. Tyto štíty byly potaženy kůží a nazdobeny peřím a zlatem. Důležitým doplňkem byla konstrukce z pírek a tepané mědi, která visela pod štítem a odrážela střely mířené na dolní část těla.
Conquiscádoři zmiňují ještě jeden typ štítu, zkonstruovaný tak, aby se dal srolovat, když jej nebylo v boji potřeba a při rozbalení zakryl válečníka od hlavy k patě. Aztékové používali štíty kulaté, ale známe štíty i čtvercové a obdélníkové, poslední jmenované byly oblíbené u Mayů. Válečný štít se nedochoval, velikost zdobného štítu je 75 centimetrů v průměru.

Popis: nám již známé zbraně, které používali aztékové, 6b je umělecký štít a 6c lehký válečný štít s péřovým chráničem nohou