"Probuď se! Musíš se probudit," mluví na tebe ženský, možná až dívčí hlas. Je smutný.
"Není čas!"
Stále tebou třese, a ty se pomalu probíráš. Hlava ti třeští, na patře silná bylinná chuť.
Nevíš kde jsi, všude kolem je šero, sutiny utopené v temnotě, uschlé stromy a hradba lesa za rozpadlými kamennými zdmi.
Otočíš se a vidíš sehnutý stín, jak se sklání k ležící postavě.
Chceš vyskočit na nohy, ale cosi tě srazí zpět. Jsou to pouta, kterými máš svázané ruce. Zaslechla si i zařinčení řetězu. Ohlédneš se a přes rameno vidíš další povědomé siluety.
Všichni přikovaní k rozpadlému obelisku. Nebo je to snad obětní kámen? Netušíš to, ale na tomhle místě to může být cokoliv.
Slyšíš zachroptění a postava v šeru se zvedne od tvého druha.
Hned potom uslyšíš nadávky pronesené nezaměnitelnou slovní zásobou.
Stín se obrací k tobě a mluví na tebe. Naléhavě, rychle a divným jazykem. Je to žena, možná víc dívka. Cítíš naléhavost, ale i podivnou prázdnost v jejím hlase. Pohled do tváře ukáže množství jizev po tetování. Je mladá, její rysy připomínají lidské, ale je v nich určitá exotičnost.
Snaží se s tebou pohnout, ale nejde to, naznačuje, abys je odkryla.
Něco kutí za tvými zády.
Od lesa se oddělily stíny a začínají se přibližovat k obelisku.
***
Pro družinu:
Pamatujete si chlastačku s Brugem a Travokem. Od toho večera je to tři dny, ze kterých si nic nepamatujete. V Thorekově pokoji jste nalezli narychlo otevřený dopis ve kterém bylo napsáno: "Chceš-li vědět víc o Kladivu, přijď k Plačícím stromům."