Odděleno z
diskuse o pravidlech Omegy
Ebon Hand píše:
Přesně tak, já jsem do poslední chvíle nebyl rozhodnutý, co udělám a hru jsem hrál čistě impulzivně. Ale pobavilo mě, že druhé postavy nakonec přeci jen zjistili pravou identitu trojitého agenta a to rozhodlo. Jersone, nikoho si nikam nevmanipuloval. Druhou věcí je, že to byla poslední mise Německa, takže už nebylo žádný co kdyby a co bude, sešli se výborní hráči a já se jen čistě bavil (protože tam nebylo pitomí přendvání fufníků z misky do misky) :-).
Tebe jsem nemanipuloval, na to jsi byl moc nezávislý a vytvářel sis vlastní agendu. Mluvím o tom, že jsem manipuloval svou hlavní skupinu, Dominika, Packu, Karolínu a Petra. Když se na to dívám zpětně, tak jsem měl velké štěstí, že ses nakonec rozhodl pro spuštění reaktoru. Nevím totiž, co bych dělal, kdyby ses rozhodl ho zničit. I když mám spíše dojem, že by tvé rozhodnutí nebo akce kohokoliv jiného u reaktoru neměly vliv na závěr kampaně - Svět by sice neshořel v plamenech, ale Archa by se tak jako tak otevřela, zničila Měsíc i Zemi, Dominik by pořád měl klíč v ruce a já bych ho určitě nechal ten klíč použít, aby Zemi zase znovu vytvořil - jen by neměli dalších deset možností na úpravu některých skutečností. Jsem si téměř jist, že bych celou kampaň nenechal skončit zničením místního kousku galaxie.
Příběh by to byl asi pořád celkem dobrý, ale - nebo možná právě proto že - by bych fungoval jako jeho režisér a dramaturg. Celkem chápu, že ty, Hugo a další hráči přesně takové vedení hry a z toho plynoucí příběhy chcete, ale je to přesně proti tomu, jak chci hrát já, zejména když hraju postavu. Tedy abych během kampaně dělal cokoliv budu chtít a měl vliv na jednotlivé události, ale na konečném výsledku by to nic nezměnilo.
Omegu jsem chtěl zkusit hrát jinak, bez toho, abych měl určený nějaký dobrý a špatný konec kampaně. Bez hlavního záporáka, který má plány na ovládnutí nebo zničení světa a kterého je nutné porazit, aby byl svět "zachráněn". Naopak jsem chtěl rozběhnout několik směrů dalšího vývoje, z nichž žádný by nebyl objektivně dobrý nebo špatný (i když z pohledu jednotlivých postav by to tak mohlo vypadat), a chtěl jsem nechat hráče skrz jejich postavy do vývoje světa skutečně zasáhnout.
Protože když to vezmu zcela upřímně, tak na konci předchozí kampaně moje skupina chtěla zlikvidovat Hitlera a Stalina, aby zabránili Druhé světové válce (k čemuž použili znalosti hráčů, nikoliv znalosti postav), ale i když teď hraju ve volném pokračování stejného světa, tak tyhle jejich cíle jsem prostě ignoroval a svět je takový, jako by předchozí kampaň vlastně vůbec neproběhla.
A chtěl bych mít hru, kde by akce hráčů měli skutečný vliv podobu světa, a na konci téhle kampaně Omegy jsem chtěl mít stav, ve kterém jiné světy začínají
- Německo v roce 1946 vyhraje válku pomocí nemrtvých vojáků, nebo se Spojencům podaří nasadit dálkově ovládané bojové roboty, nebo Sověti použijou masové ovládání mysli, nebo bude každý z nich sám bojovat proti rozšiřujícím se Probuzeným, nebo malé skupiny lidí bojují o přežití ve světě ovládaném Stroji, Spojenci zvítězili pomocí okultismu a nyní probíhá studená "magická" válka se Sovětským svazem, nebo něco takového. A aby výsledek nezávisel na mém rozhodnutí, ale byl kombinací vlivu a záměrů postav vedených hráči.
To že k vedení takové kampaně chci mít nějaká rádobyobjektivní pravidla, která poměrně složitě vytvářím a testuju, že první verze pravidel funguje špatně a druhá podivně, že mi vedení takové kampaně dělá problémy, to všechno jsou zcela pochopitelné následky toho, že zkouším jiný styl vedení hry. Předtím než ses zapojil do mé kampaně jsem sedm let vedl fantasy multikampaň, ve které jsem některé postupy mohl vyvinout a vylepšit ruku v ruce s vylepšováním pravidel CPH (která byla v první verzi taky dost komplikovaná a určitě by se ti nelíbila).
Jasně, mohl bych udělat třetí kampaň v podobném stylu jako předchozí dvě - tedy mít nějaký vlastní záměr a scénář běžící na pozadí příběhu, do kterého hráči pomocí svých postav můžou zasahovat, ale nemůžou nic zásadního změnit. A asi bych to dokázal udělat velmi dobře, protože bych používal osvědčená pravidla a zaběhnuté postupy, nicméně kampaň by v principu byla stejná jako ty předchozí dvě, a já prostě chtěl - a pořád chci - zkusit něco nového, něco co nedělá 999 vypravěčů z tisíce. Chci hrát skutečnou multikampaň, a k tomu prostě nemůžu používat zavedené postupy a zkušenosti s vedením her jiných Vypravěčů, protože žádné takové nejsou, nebo jsem na ně nenarazil. Můžu využít jedinou zkušenost s dvoudenní multikampaně hrané před třinácti lety tady v Budějkách v pravidlech DrD, která vyžadovala tvrdý railroad a ve které byly možné jen dva konce.
Takže bych byl rád za trochu (víc) shovívavosti při tvorbě pravidel i vedení hry. Zpětně dokážu vidět, že některé mé přístupy byly špatné, protože jsem se bál, co vaše návrhy udělají s kampaní jako celkem. A chtěl bych na nápadech jiných hráčů víc stavět (což taky není snadné, když jsem předtím vedl kampaně prakticky výhradně ve své režii), případně hráče Omegy použít jako strategické Koordinátory, pokud budete mít zájem.