Lethrendis píše:
Ty dva bojovníky nechte bojovat v nějaké aréně, kde budou sklízet uznání a odměny za skvělé výkony s tím, že protivníci budou stále horší a horší. Druhou část party pak nechte dělat nějaké sociální, plíživé nebo jakékoliv jiné věci a ještě to zaonačte tak, aby bylo zřejmé, že bojovníci v aréně budou bojovat dlouho, sklidí fakt hodně slávy a hodně uznání, ale nakonec zemřou, až se objeví fakt silný oponent, takže přežití těch bojovníků nakonec nezávisí na nich přímo, ale i na tom, co se děje v zázemí arény. Tedy že si obě skupiny vlastně dávají navzájem čas, když jedna selže, je to prohra.
Tohle by asi nefungovalo, protože stíhání scén a pozornosti mi přijde jako mnohem vyšší level a téměř určitě by to dopadlo tak, že by napřed chtěl vyřešit ten souboj do konce, a teprve pak by hrál se zbytkem skupiny, nebo naopak.
malkav píše:
Mimochodem co ten dotaz ohledně uvědomění si ze strany GM, že to moc šponuje? Že by výsledek mohl být velmi jednoduše i vybití družiny v jednom boji a že ty boje strašně natahuje (bez nějakého příběhového smyslu)?
...
Z toho se dá pochopit, že to reálné nebezpečí pobití družiny neviděl tak horké? Tedy věřil, že dává adekvátní výzvy? A vlastně pokud vás tedy nepobil, tak měl možná i pravdu a problém je spíš žánrový, než v nastavení obtížnosti?
Dám sem přímo náš rozhovor:
Matyáš píše:
Tak kdyby se dělo něco co sem hodně nečekal, tak můžu něco asi změnit, ale to je spíš až poslední možnost...
Jerson píše:
Ok. To je běžný přístup. Nečekal - to Myslíš jako kdyby měla někomu v boji umřít postava?
Matyáš píše:
Třeba, ale v takovém případě bych ho nechal padnout a útočil bych na někoho jiného, spíš jde o to že monstra jako specter mají schopnosti, které můžou způsobit "spirálu" kde by hráči neměli šanci vyhrát v určité chvíli, kdybych něco nezměnil...
Takže myslím, že se snaží nastavit boje dost tvrdě, aby postavy dostal na pokraj sil, natvrdo počítá s tím, že postavy budou v dungeonu spát, aby si obnovily síly a kouzla, ale nechce přímo skupinu povraždit. Jen si taky myslím, že tenhle jeho přístup nebude fungovat, protože pokud trochu přepískne síly nepřátel nebo si jedna strana párkrát špatně hodí, tak padne první člen skupiny, pak druhý, až způsobí TPK, aniž by tomu už mohl zabránit. Během boje zbývající počet HP postav nezkoušel zjišťovat, i když mu to hráči občas říkali sami od sebe, ale nepřišlo mi, že by si to pamatoval a při útocích nestvůr na to bral ohled.
Gurney píše:
Pokud je to tak, jak píšeš, tak není moc na co se ptát na co radit, prostě jsi ho dotlačil do něčeho, co se mu dělat nechce, a on se toho zhostil přesně stejným způsobem, jako se většina z nás pustí do nepříjemných a přitom ne nějak extra důležitých povinností - nějak to odflákneme a překlepeme, ale opravdu lépe a víc metodicky to začne dělat málokdo. Odtud potom ten "Dračák 93" feeling (pokud si pamatuju, tak to byl stejný případ, ty "vstupní podmínky" se ti podařilo zopakovat dokonale) a že ta hra prostě za moc nestojí.
Gurney, já jsem se zeptal, zda si někdo z nich chce vyzkoušet vedení hry. On sám projevil zájem. Dotlačil jsem ho leda tak k tomu, aby přešel od slov k činům, protože mi přijde, že nechce nic připravovat dopředu, i když pokud se o přípravě mluví, tak je velmi nadšený - jen se mu k tomu nechce. Po druhém sezení jsem se ho ptal, zda chce pokračovat, znovu jsem se ho ptal, když jsem vedl vedl to ukázkové podzemí - chtěl pokračovat ve vedení hry.
Btw. znáš někoho, kdo GMma chtěl dělat sám od sebe, těšil se na to a po prvních několika zkušenostech se mu to líbilo? Já pár takových lidí viděl, ale drtivá většina (snad všichni ostatní GMmové, které znám) mi řekli, že vedení hry na ně spadlo, a když by hru nevedli oni, tak by se nehrálo. A nejen v minulosti - i teď.
Gurney píše:
Ale pořád baví minimálně stejný množství lidí než s péčí vedená super-příběhová hra a "průměrná spokojenost" ve skupině se zdá být dokonce vyšší, to je popravdě zajímavý zjištění, který bych úplně nečekal.
To si právě nemyslím. Vojtu to baví stejně jako moje hra - když je akce, tak se zapojí, jinak nedělá nic. Nikol to baví podobně, zapojovala se asi stejně jako v mé hře. Ondru to baví stejně. U Matyáše těžko soudit, zda ho baví víc vedení hry nebo hraní postavy, ale dejme tomu, že stejně. A pak je tam Lucka, kterou Matyášův styl nebaví vůbec. Dvě a půl herního sezení seděla a četla si, protože jí zemřela postava a ona neměla chuť dělat si další postavu.
Přičemž ze subjektivního pozorování se každý z nich v Matyášově hře zapojuje tak v 5% času (hod na útok, případně na zranění), zatímco v mé hře se zapojovali v 10 až 30 % času - protože si povídali spolu, řešili kudy jít a co dělat (jen Vojta se zapojil stejně často, tedy cca v 5 % hry).
Přičemž kladné odpovědi na otázku "líbilo se vám to?" beru s rezervou, i když mi všichni řekli, že ano - Matyášovi na stejnou otázku odpověděli jen tři, kladně s návrhy na zlepšení.