Aegnor píše:
Dokud to tam nějaký z tvých hráčů nedodá
Tak zrovna věci ničivější než anthrax nelze přidat jedním hráčem :-)
Boldrick píše:
Jestliže chceš hrát reálně NPC, pak je hraj reálně. Skutečný svět ti dává neomezené možnosti. Agenti Omegy (prostě hráči) pracují v utajení, tak po nich zprvu půjdou taky agenti.
To je právě věc, která není tak snadná. Mám třeba velitele velké organizace, a musím určit, kolik toho ví o agentech Omegy. Nemůžu nijak odehrát, kolik toho jeho lidé o Omeze zjistili "mimo obraz", a musím u téhle postavy oddělovat její vědomosti od mých vědomostí jako GMma. Měl bych taky určit, v čem jeho lidé selhali při získávání informací i při vykonávání rozkazů. A takové organizace mám třeba tři. Takže to buď můžu určit podle sebe, nebo se nad tím nějak zamyslet a jako odehrát sám se sebou, nebo vezmu pravidlo, které mi řekne, co se povedlo a co ne, co NPC můžou vědět, nebo spíše jak se to projeví.
Boldrick píše:
že to hraješ subjektivně a emocionálně. Možná tě trošku překvapím (na nadpřirozeno nevěřím), ale jsi jenom člověk a hráči (pozor) také lidé, ti to budou tolerovat, když se budou bavit.
Ja vím, že když to udělám dobře, tak hráči budou spokojení. Mně jde o to, že dělat do dobře bez pravidel je pro mě příliš náročné a chci si to zjednodušit.
K té "pohádce" - Šaman to zčásti vysvětlil, já špatně použil zájmeno. Chtěl jsem tím říct, že když v DnD někdo hraje "pohádkový" - heroický příběh, ve kterém jsou postavy na straně dobra a bojují proti zlu, tak v takovém příběhu asi nechce zjistit, že celou dobu stál na špatné straně. Nicméně v DnD se dá hrát i takový temný příběh.
Naproti tomu Omega sice dává hráčským postavám výhody, ale příběh o hrdinech dobrá bojující proti zlu by se kvůli mechanikám hrál špatně, nebo spíše by zlo asi nepříjemně často vyhrávalo. Taky není stavěná na to, aby postavy vyvolaly několik bojů za sezení a ve všech vyhráli.
Šaman píše:
Když přijde nový hrác, řekneš mu tohle? Protože jestli ne, pak je jedno jestli se tahají karty, nebo hází čert-ví-kolika-stěnnou kostkou. Jestli očekává dobrodružnou pohádku, tak u tebe spokojený nebude. A možná si bude myslet, že DnD je lepší, protože pravidla… houby. DnD mu s daleko větší pravděpodobností dá to co chce, ale protože v DnD se bude hrát s největší pravděpodobnost jiný žánr.
A mimochodem, napsal jsi tohle v anotaci toho kroužku?
Tohle byl výsledek předchozí kampaně, ale jo, nováčkům podobné věci říkám - že můžou zjistit věci, které se jim nebudou líbit, ale se kterými těžko něco udělají vlastními silami. Že stačí jen pár misí, aby jejich postava zjistila věci, které by většina lidí nechtěla vědět. A že to jejich postavy změní.
V anotaci to nebylo, ostatně mi hráči anotaci nečetli, tohle jsem jim řekl na úvodním sezení.
Šaman píše:
ještě jedna poznámka - kdo urči, jestli hráči stojí na špatné straně, jestli jsou skuteční, nebo jsou jen chytří automatoni? Oni sami? Ok, může být zajímavé hrát inteligentního robota a řešit problémy vlastní identity. Od komediálního Krytona, po Animatrix: Druhá renesance. Ale jestli začnu jako proklamovaný Indiana Jones, nebo James Bond a pak zjistím, že jsem vlastně robot plnící něčí program, pak budu nejspíš naštvaný. Protože když si jako hráč naházím Indiana Jonese, nechci řešit problémy robotické identity.
Oni začali jako lidé, ale kampaň skončili s vědomím, že jsou uměle vytvořená vědomí v lidském těle. Ale to jsme se na začátku dohodli, že to bude temná kampaň, dost možná se špatným koncem, ve které věci dlouho nebudou dávat smysl a smrt nebude vysvobození. To si hráči užili i scénu, ve které postavy našly své vlastní mrtvoly.