Gurney píše:
K tomu bych rád dodal, že pokud řešíš, jesti NPC hrát "naplno", tak máš úplně špatný mindset, který se GMováním klasických rpg imo naprosto vylučuje.
...
Co by tě mělo zajímat je, jestli hraješ NPC v souladu s jejich charakterem, schopnostmi a vědomostmi, což se dá případně rozseknout hodem a pokud stále není jasno, tak jde prostě výhoda na stranu hráčských postav coby protagonistů příběhu.
Pokud je charakter NPC takový, že chce postavy hráčů porazit, tak "hraní naplno" znamená "hrát proti postavám hráčů". U jiných charakterů znamená "hrát naplno" zase něco jiného.
Celé je to ještě složitější v tom, že u méně důležitých NPC mi pravidla říkají, jaký bude jejich charakter a momentální rozpoložení, nikoliv naopak - že bych si vytvořil NPC, to pak hrál, a házel na nějaké jeho schopnosti.
Píše:
Uznávám, že dostat se do toho je určité mentální cvičení, které může nezasvěcenému připadnout jako něco totálně nepochopitelného, ale ve skutečnosti nechat ego (aneb celý ten mindset "tohle je MŮJ svět, MŮJ příběh a MOJE NPCčka") na pár hodin za dveřmi není nic zase tak těžkého a je to kolikrát i docela relax.
Tohle má jakou souvislost s probíraným tématem? Ani Omegu nepovažuju za
svůj svět a
svůj příběh.
Píše:
Jen tak btw, četl jsi někdy ten Apocalypse World, když se ti tak líbil? "Be a fan of player characters" a "Look through crosshairs" vysvětlují přesně tohle.
Četl, a nic z toho se nevylučuje s mými požadavky. Snad jedině to, že nechci jen tak nechat odstřelit svá historická NPC.
ShadoWWW píše:
Já bych jen doplnil Gurneyho, že to je i běžná práce všech učitelů. Během zkoušky svými otázkami hrají opozici, a přesto musí hodnotit žáky objektivně.
Znáš
Daniela Kahnemana?
Je to psycholog a učitel, který se kromě jiných věcí zabýval i hodnocením studentů a pohledem na sebe sama při hodnocení studentů. Protože byl studovaný psycholog, tak věděl, že při hodnocení lidé podléhají různým zkreslením a nevědomým tendencím, a protože byl dobrý psycholog, tak si myslel, že se jim dokáže vyhnout. Takže sám na sobě začal dělat pokusy, aby si ověřil, že se jim skutečně vyhout dokáže - a s překvapením zjistil, že jeho vzdělání, vědomosti, praxe i aktivní snaha mají jen malý vliv na potlačení takových nevědomých tendencí. Tedy jednoduše řečeno - věděl jak být objektivní, chtěl být objektivní, snažil se být objektivní, ale jakmile jeho vědomí dostalo možnost prosadit nějaký subjektivní pohled, tak se tak stalo. Takže zjistil, že pokud chce být opravdu objektivní, musí být hodně důsledný v dodržování pravidel, která si nastavil.
Tohle je člověk, který se výzkumem takového rozhodování zabývá celý život, je světově uznávaný, nositel Nobelovy ceny - já nejsem ani jedno z toho. Jen si říkám, že když subjektivnímu zkreslení podléhal
on, tak jak bych se mu mohl vyhnout
já?
Jasně, hraní RPG nejsou zkoušky na univerzitě nebo ekonomická rozhodnutí, ale jde mi o princip.
Vím, že při hodnocení akcí hráčů bych byl subjektivní. Téměř určitě bych podléhal různým tendencím, jako třeba že bych větší šance dával plánu hráčů, který by se mi líbil do dalšího výboje příběhu, a naopak bych dával menší šance plánům, které by vyhovovaly hráčům, ale křížily mé plány. A protože chci, aby hráči měli na příběh
skutečný vliv, a nikoliv "skutečný vliv v Jersonem vymezeném písečku", tak chci část objektivity přenést na pravidla. A chci od pravidel, aby mi řekla
"Tobě se tenhle plán nelíbí, protože sis už v hlavě vytvořil nějaký vývoj děje a teď ho chceš podvědomě prosadit, i když si nalháváš že ne, ale hráči chtějí něco jiného - takže jim dej prostor."
To jak píše Gurney o egu je zčásti pravda - mám ho velké, občas ho dávám těžko stranou a ještě tvrdím, že se to neděje. (Taky si myslím, že podobně je na tom více GMmů, zejména těch, kteří by raději hráli postavy ve světě a na písečku objektivně vymezeném a spravedlivě posuzovaném dobrým GMmem, ale to teď není tak podstatné.)
Bohužel mám možnosti jaké mám, s jiným GMmem si můžu zahrát jen párkrát do roka, hráči chtějí hrát ten "můj" svět a doufají, že budu objektivní, jak jsem jim slíbil, takže potřebuju pokud možno objektivní pravidla.
Pokud se ty, Gurney, Efram nebo kdokoliv jiný v téhle diskusi dokáže spolehnout na svou objektivitu a dávat hráčům adekvátní prostor pomocí ne tak tvrdě objektivních pravidel, je to vaše výhoda a budiž vám přáno. Já to neumím, a vím o sobě, že to neumím. Vím, že když dostanu šanci, zkusím příběh zformovat tak, jak si myslím, že bude pro všechny ve hře nejzábavnější, ale přitom budu brát jen malý ohled na cíle hráčů.
Pokud to pro někoho znamená, že jsem kvůli tomu špatný GM, ať si to klidně myslí. Ostatně já nikdy neřekl, že jsem
dobrý GM - jen že to o mě někteří mí hráči říkají.
Šaman píše:
Jen mírně offtopic: V kolika Áčkových filmech a seriálech vídáme přesně tohle jak na běžícím pásu? A vlastně i knihách nejuznávanéjších autorů?
A kolikrát tady nadávám, jak debilně, neuvěřitelně a nerealisticky se tihle záporáci chovají? :-)
Máš naprostou pravdu - je to časté, a
já to tak ve "své" hře nechci. ("Své" v uvozovkách kvůli Gurneymu). Ostatně proto mi některé "záporáky" hrajou jiní hráči podle definovaných pravidel - a tím jsem si jist, že to odděluju. A že stejně fandím jak postavám v Omeze, tak protistranně (protože na obou stranách hrajou mí kamarádi).
Šaman píše:
Gurney a Shadowww tvrdí, že přizpůsobení dobrodružství hráčům je hlavní práce GM.
Tady je ale drobný rozdíl -
pravidla Omegy přizpůsobují dobrodružství
postavám, zatímco
hráčům ho stále musím přizpůsobit
já sám. Bylo by krásné, kdybych i tohle dokázal alespoň zčásti navalit na pravidla, protože mi to taky moc nejde, ale nemám ani tušení, jak bych to měl řešit.
Šaman píše:
Takže když si přečte staty a možnosti beholdera, buď zazní šílený smích se slovy "tenhle svět to má spočítaný", nebo je znechuceně odloží s tím, že není zábavné hrát s atomovkou proti mečům. Což je možná to, proč nemá rád DnD.
Ano, je to jeden z důvodů. Proto jsem taky před mnoha lety nedokázal do hry dát žádného draka, protože jsem si nedovedl představit, proč by drak v prvních dvou kolech nepoužil dračí dech a nezabil celou skupinu najednou. A taky proto nemám rád záporáky nebo obecně postavy řádově mocnější než obyčejní lidé, protože s nimi neumím pracovat v RPG, prakticky, ani teoreticky. (A třeba už konečně moje kritika filmů a trvání na uvěřitelnosti zapadne do zbytku skládačky.)
sirien píše:
Člověk má dojem, že sou GMové úplně zoufalí, protože cokoliv, čeho se dotknou, je hlavní a jedno z nejdůležitějších z toho, co dělaj.
Na to nemůžu říct nic jiného než "+1", protože mám úplně stejný pocit. Hlavně z toho, co tu čtu, že bych jako GM měl dělat
v první řadě.
sirien píše:
Jestli je takovej požadavek na systém obecně dobrej nápad je už trochu jiná diskuse (podle mě spíš neni).
Není to ideální řešení a vím to. Ideální řešení (podle mně) by bylo mít všechny důležitá NPC jako postavy hráčů, mít vyladěná pravidla PvP a prostě je nechat, zda chtějí jít spolu, vedle sebe, proti sobě. Klidně můžeme rozebrat, jak to dělat jinak než pomocí pravidel, protože ve výsledku to stejně znamená, že musím jednoduchý výsledek mechaniky (vytažené karty) převést do komplexního chování NPC a zahrát ho, takže to věrohodné hraní NPC stejně musím řešit osobně a tuhle odpovědnost na pravidla hodit nemůžu.