efram píše:
ale nemůže to prostě být tím, že s potenciálními hráči a i na one shotech s nimi proste cilene diskutuji?
U-hm. Takže buď si jedinej, koho kdy napadlo o věcech s hráči i intenzivně diskutovat (hint: nejsi) nebo sou všichni sociální nemehla a jen Ty si v tom umění diskuse o věci tak výjimečnej, že Ti to funguje (hint: nejsi).
Nebo opět nejsi schopnej (si) připustit, přesně jak sem psal v předchozím postu, že by herní realita ostatních byla nějak výrazně odlišná od Tvé vlastní zkušenosti.
Víš co - to co mě irituje není to, že postrádáš nějakou zkušenost nebo že takřka nikdy nejsi schopný se od své zkušenosti oprostit a třeba se vcítit do problému co neznáš, ale co někdo jiný popisuje. Co mě irituje je to že napíšeš podobnou větu a vsadim se že Tě vůbec nenapadlo, že vlastně kdyby bylo řešení takhle prosté, tak to znamená že buď sou všichni okolo idioti nebo si Ty sám nadčlověk.
Lethrendis píše:
Co se týče Listiny základních práv a svobod, ta vůbec nerozlišuje nějaký soukromý a veřejný prostor. Nechápu, kde jsi přišel na to, že v soukromém prostoru můžeš porušovat Ústavu.
chjo. Offtopic jak svině, vzešlej z malý jízlivosti, ale...
...ano, samozřejmě že rozlišuje. Ústava není matematicky formálně logický dokument; její interpretace podléhá prostému rozumu (resp. právnickému rozumu, ale ten propastný rozdíl proteď zanedbejme), tradici a ustanovenému výkladu, takže to že v Ústavě něco není explicitně psané ještě neznamená, že to tam není. Všechny tyto tři věci se přitom mohou v čase posouvat a měnit tak význam Ústavy samotné (v praxi lze pozorovat na historických posunech výkladu hned několika částí Listiny).
Typický příklad: Máš garantované právo na svobodu slova. To ale fakt neznamená, že by sis mohl říkat cokoliv chceš, jakkoliv chceš a kdekoliv chceš. Stranou některých diskutabilních omezení (typu "nenávistný projev") např. pokud budeš u někoho doma na návštěvě (soukromý prostor) chválit politika kterého hostitel nemusí a prostě si nedáš pokoj, tak Tě dotyčný může prostě vyhodit z domu (rovnou za asistence Policie ČR pokud si fakt nedáš říct) - Tvoje právo na svobodný projev tím přitom nebude nijak narušeno, venku v parku (ve "veřejném prostoru") si dál můžeš o daném politikovi vyřvávat co je libo (nechme teď nejspíš stranou jemné nuance vyhlášek o obtěžování, nočním klidu atp.)
Podobně akademická půda má tradiční omezení pro politický projev a i novinový portál poskytující blogový prostor je ve skutečnosti soukromý prostor a může Tě vyhodit (smazat Tvé texty, zrušit účet) čistě za Tvůj názor - nijak to neomezí Tvé právo na svobodu slova, které je naplněné Tvou možností založit si někde na vlastní doméně a na vlastnim serveru nějakej vlastní blog kde si můžeš psát co chceš.
Z tohodle pohledu je RPG hra soukromá záležitost v "soukromém prostoru" a spoluhráči Tě odtamtud můžou vyrazit s ledovým klidem, že Tvá Ústavní práva zůstala nedotčena.
Lethrendis píše:
Přijde mi jako podivné hrát něco, co nechci hrát, jen proto, aby se hrálo? Má to být přece o zábavě. Tohle fakt lidi dělají?
Ano. On to samozřejmě není kvantově binární systém "super hra" vs "hrozná pruda", ale je to nějaká škála mezi extrémy. A máš prostě hráče který pro ostatní tu hru citelně kazí (jakože prostě kdyby nehrál, tak to pro ně bude skoro najisto zábavnější), ale se kterým se nedá dost snadno "rozloučit". Ta hra přitom není explicitně "špatná", jen prostě všechny žere vidí že kdyby dotyčný přestal hru "kazit", tak by byla značně lepší.
Jak konkrétně dotyčný hru kazí se už liší. Někdy to je ostrý rozdíl v preferencích (tj. daný hráč by v jiné skupině zapadl naprosto vpohodě, ale v téhle prostě funguje jak klín a není schopný takové sebereflexe aby vznikl nějaký kompromis), jindy to je ale fakt extrémní munchkinismus a rule-lawering, popř. extrémní a fakt otravné "potrhlíkovství" (
vysvětlení kdyžtak tady), někdy to je aplikování fakt WTF logiky a neschopnost sladit se s ostatními na stejnou sdílenou fantazii (hráč co prostě nevěří, že ho ve fantasy v nějaké situaci někdo zastřelí, protože v moderním světě by to přeci nikdo neudělal...) a z toho vyplývající WTF naprosto anti-žánrové akce a i tvořené postavy... a narovinu, někdy je dotyčnej prostě tak trochu debil, jen mimo tu hru to je snesitelnější a snáz ignorovatelné než v té hře -
jenže to je pořád kamarád. Plus existují i další variace, na one-shotech to sou třeba lidi "
kamarádi mě sem dotáhli, mě to přijde stupidní, koncept hraní role nepochopim ani když mě budete mlátit kladivem, tohle je pruda, kamarádi se snažej ať se zapojim, tak já teda něco vymyslim, vůbec nevim co, tak plácnu nějakej nesmysl, stejně to je celý jak hra pro děti..." atp.