Šaman píše:
Tohle rozhodně není běžné a pokud to hráče aktivně (explicitními metaherními instrukcemi) nenaučíš, tak s tím nepočítej. Už jen to vnášení nových věcí do hry pomocí Fateových bodů osudu, nebo popisu uspěšné akce nejde oldschoolové družině moc pod vousy
Vím že není, ale teď mám skupinu mladých hráčů, na kterých to zkoušet můžu, i když mi přijde, že na třech čtvrtinách z nich se už Dračák stihnul dost podepsat (tři roky hraní).
Šaman píše:
Ale aby hráč postavy na začátku dobrodružství řekl "v hospodě povídali, že obchodní karavana nedošla do města, mohli bychom se na to podívat", to od nevycvičeného hráče nečekej (pokud to nebylo řečené od tebe).
Takhle to samozřejmě neprobíhá - řekl jsem jim pár oblastí, kterým se můžou věnovat, a pár způsobů, jakým se jim můžou věnovat - přímé akce, diplomacie, průzkum, atd ... dva z nich si dokázali říct, co by chtěli dělat, což pokládám za dobrý začátek. Třetí je extrémně pasivní, čtvrtá holka minule nehrála, uvidím tedy zítra.
Nicméně je chci naučit, že opravdu nemusí hrát jen tak, že GM jejich postavy vláčí z místa na místo a oni dělají to a jen to, co má připravené.
sirien píše:
Protože se to tak ve většině skupin děje a hráči to od GM čekají.
...
ty lidi které narozdíl od Tebe GMovat chtějí tohle většinou alespoň v nějaké míře baví, takže s tím nemívají problém.
Ano, a děje se to proto, že takové postupy radí návody přímo v hrách a takového články.
Jenže to bys taky mohl říkat, že hráče, které baví hraní postav právě baví i to že nemusí o tak zásadních věcech rozhodovat, takže je to win-win situace. Jenže během pár let jsem narazil na dost lidí, kterým stolní RPG přijdou pitomé právě z důvodu, že by měli hrát postavu, ale vlastně vůbec nemají vliv na to, co se bude dít, protože děj jim chce připravovat GM a oni by ho měli jen procházet. Takže na základě takového rozšířeného stylu hry odsoudí všechny stolní RPG jako o něco lepší deskovku řízenou jedním hráčem. A jsme v podobné situaci jako před dvaceti lety, kdy "RPG" znamenalo prolézání jeskyní na čtverečkovaném papíru, kydlení nestvůr a lootování - skoro všichni hráči to chtěli, skoro všichni GMmové takhle vedli hry, protože je to bavilo. A kdo chtěl něco jiného, třeba vylézt z jeskyní, rozvíjet charakter postavy nebo ji sám směřovat byl za exota, který vůbec nemá páru o tom, jak se má RPG hrát. Nebo se pletu?
Já chci taky GMmovat, protože to mě celkem baví. Nebaví mě vymýšlení agendy a zadávání úkolů postavám tak, aby to hráče bavilo - zejména když z nich nemůžu dostat co by chtěli hrát, ale ani oblíbené filmy, hry, a jiné věci, který bych se mohl chytit. Nebaví mě vytvářet jim vnější motivaci a neustálý tlak, moc mě nebaví pracovat s tempem hry, protože to neumím, a myslím si, že to nijak zvlášť neumí ani většina GMmů, se kterými jsem hrál.
LokiB píše:
Hele, ale to není tak, že by postavy čekaly. Hráči čekají. To nemůžeš směšovat.
Mnoho hráčů se chce bavit tím, že před ně někdo příběh pokládá a oni ho prožívají a ovlivňují.
Ty to máš jinak a je to legitimní. Zas ale přeci musíš vidět, že jiní hráči se baví jinak a že pro to asi mají své důvody a není to o tom, že jsou debilní a nechápou, jak by se přeci mohli bavit jinak.
Tohle všechno chápu. Já se tu od začátku (tedy od začátku Omegy, už deset let) snažím některým lidem vysvětlit, že chci hru vést jinak, než jak jsou zvyklí. Chápu, že jim jejich současný způsob vyhovuje, nechtějí se mnou experimentovat a zkoušet, zda by je ten jiný styl bavil. Já jim ho nechci nijak vnucovat, ale prostě ho chci vyzkoušet a naučit se ho dělat dobře a zajímavě. Bezpochyby je s tím spojena větší angažovanost hráčů a uvědomuju si, že tenhle styl není pro každého, ani pro většinu. Za tři roky hraní na netu jsem se přesvědčil, že i v hrách bez Vypravěče je strašně moc hráčů pasivních (i když si většina z nich myslí, že hrajou aktivně), a je velká poptávka po hráčích, kteří jsou ochotní a schopní táhnout děj. Prakticky je to jen zrcadlová poptávka po dobrých Gamemasterech ve stolním RPG, kterých je obecně velmi málo - ono ani těch ucházejících není dost. Někdy dokonce není ani dost těch špatných (takže ti čtyři, kteří se mnou hrajou v DDM mají na výběr buď hrát Omegu, nebo nehrát vůbec. A podobnou 'volbu' má i řada jiných, běžných skupin.)
Já prostě chci do vytváření zábavné hry víc zapojit samotné hráče, naučit je, že to jde a jak se to dělá, místo toho abych klasicky stavěl dobrou hru na velmi schopném GMmovi, který je znalec vhodných pravidel, znalec hráčů, umí vytvářet setting, situace, udržovat tempo, stříhat scény a starat se o tu hromadu věcí popsanou ve Scénáristice. Nevím jak vám, ale mně toho přijde na jednoho člověka strašně, strašně moc. Při každotýdenním hraní, s osmihodinovou prací a s rodinou naprosto nepředstavitelné, že bych si tyhle schopnosti dokázal aktivně udržovat a nevyhořel u toho.
Jasně, kdybych měl v okolí GMma, který dokáže dobře vést hru, ve které bych se staral jen o hraní charakteru postavy a zbytek by zařizoval on, byl bych na druhé straně a říkal, že nepotřebuju žádné zapojení hráčů do příběhu, když nám to funguje. Ale za pětadvacet let jsem takového nenašel.
Takže musím říct, že mi docela vadí, jak tu do mě někteří ryli, že se chci zbavit odpovědnosti a nevedu hru dobře, a podobné kecy. Přitom ani nemám luxus toho, že bych hrál delší dobu se stejnou partou lidí.
Boldrick píše:
Rád bych se zeptal jak pohlížíte na postavy ať jako hráči či GM?
Realisticky. Chci postavy ochotné podstupovat určitou míru nebezpečí a zapojovat se do akcí, ale nemusí se vrhat do nebezpečí jen proto, že si to žádá styl hry.
Pokud jde o dlouhodobější fungování, tak v Omeze jsem přešel na model zrcadlení RPG v herním světě. Tedy hráči jsou normální lidé, kteří se jednou za čas sejdou a podnikají nějaké dobrodružství, v našem případě RPG, ale někdo jiný třeba sjíždí řeky, leze po horách nebo hraje airsoft. Postavy ve fiktivním světě se chovají stejně - mají normální civilní život a normální povolání, ale jednou za čas se vydají na nějakou výpravu nebo splnit nějaký úkol, a občas by to u nich nikdo z jejich blízkých nečekal.
Žádnou velkou neshodu nevidím, protože to sice nějakou přípravu vyžaduje, ale ne že by jí musel dělat jen jeden člověk.