Arten CZ píše:
Vidím jako vcelku typické, že hráče baví tvořit svoje postavy podle velice složitých pravidel a skutečně je baví diskutovat o nalezených buildech a vytvářet vhodné kombinace družin a strávit tím i několik sezení a většinou je to právě GM, který s nimi v určitý moment nedokáže držet krok, většinou z časových důvodů, a je nucen hráče přinutit pravidla změnit.
V pátek jsem dostal další informaci, že Lucku to dlouhé vytváření postavy nebavilo. Takže celková bilance je GM, kterého bavilo (nejspíše proto, že s tím neměl práci, jen hledání v pravidlech), Ondra, kterého to bavilo, Nikol, která měla postavu hotovou a chtěla hrát, a Lucka, která si chtěla udělat postavu tak, aby jí vyhovovala, ale trvalo to dost dlouho. Sebe nepočítám, můj názor je jasný. A ani si nemyslím, že by nějak rozvíjeli diskusi o budoucích buildech, protože do konce roku se k postupu na vyšší úroveň nejspíše nedostanou a příští rok Nikol a Lucka hrát už nebudou.
Píše:
Pamatuju na dobu, kdy přišel Shadowrun, kdy jsme si pokoutně sháněli další a další příručky jako grimoár, katalog pouličního samuraje, knihu riggerů a podobně a snad rok jsme se scházeli několikrát týdně, abychom tvořili postavy a ukazovali si, na jaké nové úžasné kombinace jsme přišli a kde jsme vyštrachali nějaká nová pravidla. Výborně jsme se bavili, přestože jsme ani jednou nezačali hrát. To je už pěkná řádka let. A trvalo nám spousty let, než se naše začali posouvat směrem k tomu, čemu bys řekl RPG. Co vidím ve svém okolí, nějakých 40 hráčů, tak z těch všech vím o jediné holce, která začala s hraním jinak.
Já si tohle pamatuju taky, protože jsme to taky dělali. Jenže dodatečně jsem zjistil, proč mě to tak bavilo - protože samotné použití pravidel ve hře byla nudná otrava, zejména v boji. Bylo super představovat si, jak všechny ty vychytávky použijeme, ale naše boje byly jen o házení hromadou kostek, když šlo o to jednat jako první (všichni bonusy a bonusové kostky na iniciativu) a rozsekat nepřítele dřív, než se dostane na řadu.
Podobné to bylo ve Stínu meče, kde byly kombinace vhodných braní a jejich propočítávání ještě mnohem komplikovanější, a samotný boj byl házecí voser. Takže jsem poznal i "hráče", kterého ve Stínu meče nejvíc bavilo vytváření postav a optimalizace zbraní, ale hrát ho vlastně nechtěl. Stejně tak jsou hráči, kteří si kupují a barví super armády na WH, ale hraní je prakticky nebaví. Nebo hráči, kteří ve Warzoně rádi vytvářeli kombinace armády, která by byla super, a hra je jen jakési nezbytné ověření, zda je jejich řešení ultimátní. Nebo hráči Battletechu, kteří měli detailně rozpracovanou teorii stavby robotů a rozepsané seznamy všeho možného, koupené a načtené scénáře Černé vdovy, ale hráli maximálně tak 10× (opět já).
Je dobře, že si lidé najdou i takovou zábavu, jen pro mě to prostě není zábava plynoucí z hraní (RPG). Zejména ten RP element tam není přítomen vůbec. Navíc mám dojem, že tihle hráči často ani nechtějí své pečlivě vytvořené postavy (mechy, armády) konfrontovat s realitou herního světa nebo herní bitvy, a jsou to takoví "modeláři RPG".
Píše:
Postupem času, jak přibývaly povinnosti, jsme jen byli nuceni, ze strany GM, přizpůsobit hru tomu, že GM nemá tolik času, aby se na hru připravil a i času na vlastní hru je méně. Což osobně dávám za vinu pravidlům. Připravit a odehrát rozumný konflikt v DnD5e zabere násobně více času než v jednoduchém a přitom řekl bych variabilnějším systému. Hráči ocenili zkrácení a zintenzivnění konfliktů, i když pořád vidím tendence, kdy by chtěli hodit si na iniciativu, zastavit hru a začít vyhodnocovat po kolech, protože by to pro ně mohlo být výhodnější.
Vzpomínám si, jak jsem boje (nebo spíše útoky na postavy hráčů) odehrával a popisoval tak barvitě, že mi jedna hráčka řekla, že přímo cítí, jak jí střely z kulometu a třísky z rozstříleného plotu létají kolem hlavy. I když to bylo v soubojovém systému s bojovými koly a teoreticky hodně hody, tak většinou bylo za dvě nebo za tři kola hotovo. Takže ne že by to nešlo, jen mám dojem, že DnD žádné edice na tohle nebylo stavené, přesněji že je stavěné přesně naopak, aby boje opravdu trvaly dlouho, myšleno reálného času. A ani nevidím způsob, jak bych to zvládl zintenzivnit.
Gurney píše:
Já tě nechci nijak chytat za slovo, ani objajovat týpka, co si nic nepřipravil, ale až si zas někdy budeš stěžovat na hráče nebo mi vyvracet, když řeknu, že by ti neuškodil trošku kontruktivní přístup ke hře, tak si znova přečti, co o těch hrách, kterých se jako hráč účastníš, sám píšeš. Především ten detail, že patnáctiletá (?) holka, se sice tak úplně nebaví, ale snaží se, aby se ta hra nějak co nejrychlej rozjela. Zatímco ty se jako teda uráčíš, si to DnD (který nesnášíš) zahrát, a když se nebavíš, tak začneš prudit. A pak si jdeš stěžovat na net, že tě to nebavilo (jako by tě sebelepší DnD sezení bavit mohlo) a že ostatní hráči nestojí o RP.
Můj konstruktivní přístup ke hře byl, že jsem se domluvil s GMmem, že něco přípraví, založil jim skupinu na FB a rozběhnul diskusi o postavách, které si měli vytvořit, nastínil jim způsoby, jak by se jejich postavy daly provázat, atd. Nečekal jsem, že budu hrát také, byl jsem spíše připraven na to, že Matyášovi pomůžu s vedením hry, nadhazováním scén, hraním NPC, a tak podobně. A tohle sezení jsem pojal jako sledování, jak vypadá tvorba postav v DnD 5e.
Až když mi Matyáš řekl, ať si taky udělám postavu, tak jsem si ji začal dělat, zkusil jsem si, co vychází z opakovaného nahazování v porovnání s nákupem za body, a pak jsem ze srandy začal hrát roli nudícího se hráče (na začátku jsem mu z legrace vyhrožoval, že si tentokrát role otočíme, on povede hru a já budu dělat bordel, ale to jsem nemyslel vážně. Spíše jsem chtěl, aby přestali řešit zbytečnosti a už se dostali ke hře, ale to mě fakt nenapadlo, že si nepřipravil ani čárku. Konstruktivní přístup jsem předvedl i pak, když jsem mu doporučil Qunetinův dungeon, ale za deset minut se to fakt rozjet nedá.
Stejně tak to co píšu o svých sezeních můžeš bát jako stížnosti, ale také to může pomoct někomu jinému, kdo by se nechal přesvědčit k vedení hry, aby se vyvaroval chyb, které jsem z dobré víry či neznalosti udělal já.