Jerson píše:
Mno, vzpomínám si na dělení příběhů, ve kterém už v předhomérovských dobách vystupují dva typy hrdinů. První typ je aktivní, obvykle samostatný muž spoléhgající na své schopnosti, konající činy ze své vůle a často proti vůli někoho stejně mocného nebo mocnějšího. Klasický hrdina z antických bájí.
Které přesně hrdiny z antických bájí myslíš?
Hérakla, který plní deset úkolů?
Achilla, kterého zverbovali do války?
Persea, kterého prosí (nebo chce sám? jak v které verzi) zachránit princeznu před obětováním?
Takže spíš Odyssea? Ten se chce dostat domů, ale většina jeho dobrodružství se točí kolem toho, že ho někdo svedl z této cesty za něčím jiným, potopil mu loď, zabil kamarády, ...
sirien píše:
ve skutečnosti nemáš pravdu. Z hlediska které posuzuje Jerson (a z hlediska nějaké narativní teorie atp.) je reaktivita -tagonisty dána nikoliv tím, jestli něco dělá sám od sebe, ale tím, zda je původním hybatelem nějakého dění (resp. přesněji zda se pokouší o změnu ve stávajícím světě nebo zda se pokouší změně zabránit). Odtud generalizované "pravidlo", že protagonista je reaktivní ativnímu antagonistovi.
Ok, je-li to pravidlo dělení takto jasně narýsováno, pak jsem to viděl jinak, beru.
Théseus je tedy v hlavní části příběhu podle toho aktivní hrdina, protože se jen snaží změnit stávající situaci, kdy se musej odvádět muži a ženy z Théb Minotaurovi.
Je to tedy tak, že Když se hrdina vyskytne v době vzestupu zlouna, je reaktivní, když se ho snaží zabít a zabránit mu v ovládnutí světa, ale když se hrdina narodí až v době, kdy je celý svět ovládnutý zlounem a status quo je nadlávda zlouna, tak boji zlounovi a tedy snaha o změnu je již proaktivní?