Tady toho zase přibylo – nebudu citovat, jen napíšu pár poznámek.
Celá ta fantasy zápletka byla improvizovaná za pět minut s tím, že nám na hru samotnou zbývala asi hodina a něco. Druhá věc byla, že jsem jim chtěl dát hru, na jakou byli zvyklí a o které mi řekli, že je bavila, místo toho, co bych předpokládal já, že by se jim mohlo líbit (během té hodiny hraní).
Rady o tom jak připravujete hru, vytváříte provázané postavy a příběh jsou super, ale všechny také obsahují zmínku o tom, že je to na pár hodin nebo jedno sezení, což bylo v té chvíli nepoužitelné, stejně jako čtení třeba i jen základních pravidel nebo hledání vhodného dobrodružství. Na to nebyl čas, proto jsem to zcela záměrně pojal ve stylu klišoidního úvodu ve vesnici ve stylu Gamers nebo OOTS, kterou – jak mi přišlo – očekávali.
Dále – s Matyášem domlouvám hraní podle DnD, které povede on a já mu u toho budu jen asistovat, protože na mě působí jako dobrý materiál na GMma. Už na tomto sezení jsem věděl, že příště hru povede on, nemělo smysl rozjíždět něco většího, navíc s nekompletní sestavou hráčů. Možná jsem mohl vynechat úvodní vytváření postav.
Pokud jde o motivaci, tak moje úplně původní motivace byla najít hráče na znovurozjetí kampaně Omegy. To vyústilo v nabídku vedení kroužku – jak jsem se následně dozvěděl, tak kvůli masivnímu úbytků Gamemasterů v letošním roce, kdy jich z nějakých sedmi zůstali asi tři, z toho jeden ještě musel následně odříct kvůli úpravě rozvrhu. Takže opravdu to bylo tak, že těchto pět hráčů buď bude hrát to co stanou – Omegu, nebo něco jiného – nebo nebudou hrát vůbec. Kampaň Omegy se mi podařilo rozjet, z této skupiny mám dva hráče, které Omega skutečně baví (i když nikoliv v tomto dvouhodinovém formátu), a kteří s námi budou hrát i Cthulu.
O víkendu jsem dostal i vyjádření Matyáše k nabídce her:
Matyáš píše:
No tak já jsem na začátku roku počítal s tím že budeme pokračovat tam kde loni, ale když (vedoucí DDM) řekla že Ota (PJ, který je vedl loni) nemůže a že bysme mohli hrát jinej systém tak jsem byl celkem excited si to vyzkoušet.
Omega se mi na hru velice líbí, jediné co mi trochu nesedí jak už jsem řekl je že nemám možnost občas "mít bojové akce každé kolo"…
Setting je v zajímavé době a ty nadpřirozené/"scifi" věci od tebe jsou opravdu skvělé (i když wote/probuzení pro mě osobně nejsou tak zajímaví jako jiné věci, které se mi zdá že jsou méně přednostní pro momentální hru)
A aktivnější hra ze strany hráčů se mi zdá jako skvělý cíl, i když s tím mám stále trochu problémy
Takže je docela možné, že vedoucí DDM tu jeho kladnou reakci na jiný systém vztáhla i na ostatní (jako když v RPG postava s nejvyšším charismatem jedná za celou skupinu.)
O víkendu jsme se ještě bavili o Vojtovi (pasivním hráči) s dalším GMmem a Ondrou, který s ním mluvil, podle jeho slov se u Omegy baví – tedy baví se tím, jak hrajou ostatní. Takže nejspíše jde skutečně o hráče-diváka, který by ani nepotřeboval vlastní postavu. A tedy mé pokusy zapojit ho do dění byly zbytečná chyba, měl jsem mu dát nějakou roli nezúčastněného reportéra.
Nicméně když tady názory čtu pohromadě, tak mi přijde, jako bych dostával rady k úplně nové skupině. Jejich první mise byla před půl rokem a šlo o záchranu vlastního života, druhá mise byl celkem jasně zadaný úkol, se kterým si po chvíli tápání dokázali celkem dobře poradit.
Na to, zda jsou na kroužku dobrovolně nebo ne jsem se ptal několikrát a různými způsoby, a všichni opakovaně potvrdili, že na něj chodit chtějí. Každopádně příští rok už ten kroužek nepovedu a raději budu pravidelně hrát o víkendech, ať Omegu, nebo jako hráč.
K Boldrickovi konkrétně – myslím, že jsem už několikrát ukázal, že nemám problém jít s kůží na trh a nechat si svůj systém, vedení hry nebo jinou tvorbu rozebrat do posledního šroubku, protože i když k se mi to nemusí líbit, beru to jako způsob, jak se posunout dál. Ale ve chvíli, kdy dostanu náznaky, že se snažím někoho evangelizovat, že bych měl se svými názory zalézt nebo podobné, už je pro mě přes hranici, kterou jsem ochoten snášet. Výhoda je, že se mi různými způsoby daří vychladnout a pokračovat, zejména když si přečtu i jiné názory.
A ještě obecně k mladým hráčům a aktivitě – bez ohledu na věk mívám u naprostých začátečníků v RPG mnohem méně problémů s neaktivitou jejich postav než u hráčů, kteří mají nějaké zkušenosti (obvykle s DrD nebo DnD). Při sledování svého syna a dalších dětí mám naopak dojem, že jejich nápady na hry a „zápletky“ jejich „postav“ stačí jen usměrnit, a rozhodně nepotřebujou nakopávat (i když můj syn ještě není ve věku, ve kterém by mohl hrát RPG). To píšu hlavně v reakci na Dukolmovo názor na mladší děti. Protože mi přijde, že od dětí ve věku 10 – 15 let aktivitu čekat můžu, ale od hráčů stejného věku už nikoliv, protože se naučili, že jejich aktivita je spíše nežádoucí. Že dostali připravenou hru, případně i připravené postavy, protože to bylo jednodušší než aby se GM pokoušel spojit pět takových nápadů na postavy a pět přístupů do fungující hry.
Doopravdy si myslím, že hodně začátečníků (i když nikoliv úplně začínajících hráčů) získá představu, že RPG je něco jako interaktivní film nebo adventura s připravenými možnostmi, a tak k ní i přistupujou. A co víc, stejně to popisují i ostatním zájemcům, ve stylu „Pán Jeskyně si připraví dobrodružství, kterým pak ostatní prochází, zabíjí potvory a dostávají poklady“, což celkem přirozeně vede k tomu, že se do RPG přidávají spíše pasivnější hráči. Navíc aktivní lidé dneska mají mnohem víc možností než hrát hru, ve které táhnou několik dalších pasivních hráčů.
Takže rady o tom jak hrát s méně aktivními až pasivními hráči sice beru, ale já s takovými hráči hrát nechci. Pokud se mi je nepovede předělat – či vrátit zpět – k přirozené aktivitě, ve které budou říkat oni mně, co chtějí dělat jejich postavy, budu si hledat jiné spoluhráče, protože vím, že takoví jsou – Omegu jich se mnou hraje několik.
___
Jedna související myšlenka – když si vezmete své oblíbené filmy, seriály, knížky – jsou v nich vaše oblíbené postavy aktivní, reaktivní, nebo pasivní? Protože po hlubší úvaze jsem došel k tomu, že v těch mých jsou hlavní postavy spíše reaktivní, snažící se udržet nějaký stávající stav, zatímco aktivní bývají záporáci, kteří se o něco snaží. Některé svou reaktivitu docela dobře maskují, nebo jsou občas i aktivní (můj oblíbený Indiana Jones), ale pořád je příběh spíše o tom, že se snaží něco zastavit nebo překazit, místo toho aby se snažili něco dokázat. A nechám na každém, jaké příběhy jakých postav chce hrát, ať v roli hrdiny, nebo GMma. Já si už vybal.