2Jerson:
Myslím, že se někam ztratila tvoje odpověď mezi 992 a 993. Nicméně ti zkusím napsat, co bych ve tvé situaci zkusil udělat já.
Snažil bych se připravit si hodinová minisezení s jednou, dvěma šarvátkami, protože podle toho, co čtu, hráče boj baví.
Připravil bych si pár jednoduchých archetypů - ohnivý mág, ledový mág, léčitelka, barbar, šermíř, vrah, lovec, lučištník.. , klidně 20, v Omeze stačí dát každému tři, čtyři aspekty, to nastřílíš za půl hodiny. Udělal bych je co nejpřímočařejší, žádné vyjednávání, žádné intriky, žádné aspekty, které by mohli zneužít k roleplay.
Dal bych postavám úderná jména, aby si je hráči vybrali už jen podle nich. Elvíra, vládkyně blesků; Rudoplášť, syn draka; Hrotgar, ničitel; Ulric, zabiják;
Našel bych si k nim stejně úderné, co nejvíc přehnané obrázky postav, které bych mezi hráče rozdal. O obrázky se poperou, obrázek je lepší než tisíc slov.
Nabídl bych je hráčům a hodil je do hry - přineste mi z hrobky magický krystal, hrobka je před vámi; ujíždí vám člun s kořistí, tady máte dělo a plachetnici a chyťte ho; dožeňte ten kočár, který vám unáší vašeho vězně;
Udělal bych z hráčských preferencí výhodu, díky které ti bude stačit minimum přípravy. Udělal bych pár střetnutí, kde nevadí, že se postavy střídají, protože by byla rámována jedním sezením. Nechal bych hráče vybrat z jednoduchých postav, u kterých je jim jasné, co mají dělat v dobrodružství.
Pokud se postava hráči zalíbí, a já věřím, že s takovým jménem a název se těmto konkrétním hráčům zalíbí, mohou si ji nechat víc sezení a postupně k ní přidávat další super aspekty - plášť stínů, ohnivá sekera, vševidoucí oko a podobně. A jak budou s postavami žít, získají k nim vztah a najdou si i vztah mezi sebou. Odehrané společné zážitky jsou stokrát lepší než předpřipravené, ale nezažité informace.
Pokud ne, tak si vezmou na další sezení jinou, nebo přijdou se svojí. Stačí zvučné jméno, hustý obrázek a úderný název, zbytek je otázka dvou tří aspektů.
Tento postup mám ověřený, zkoušel jsem ho několikrát ve skautu a vždy se ujal. Stačí být přímočarý a děcka nadchnout, pak už jde hra sama. A když si při odchodu povídají, jak jejich barbar rozštípl dvěma skřetům lebku na jednu ránu jak Conan a zlodějka ukradla na poslední chvíli sošku neviditelným lanem jak Indiana Jones, tak jsem se jich nemusel ptát, zda je hra baví.